3.

264 17 9
                                    

,,Takže dobrý den...jmenuji se Kwon Yunso,je mi 17 let a...."

,,Ty si sestra GDragona ?!" zaječela jedna holka vedle mě. Všechny tři "porotkyně" jí spražili pohledem.

,,Můžete si prosím své pubertální výlevy nechat na jindy ?" řekla ostře žena uprostřed .

,,Můžete začít zpívat." řekla snad nejmilejší z porotkyň. Docela mi všechny naháněli hrůzu.

,,Ehm...no a budu zpívat Eyes,nose,lips " řekla jsem a začala zpívat. Upřímně...Taeyang byl snad nejmilejší z kluků. Teda ještě i "Strejda TOP" ( to on chtěl aby jsem mu tak říkala !!!)...

Daesung mě moc v lásce neměl a Seungri...ten by mě nejradši zabil pohledem...A to jsem zrovna jemu nic neprovedla.

No nic. Jde se na to....

,,To bylo skvělé,děkuji." řekla nejmilejší porodkyně a já si připadala poraženě. Jako vážně přecházejí všechny bez pohybu brvou ? Já se bojím....pomoc !

Poté už to nebylo nic zajímavé. Chvílemi jsem si myslela,že mi upadnou uši...Všimla jsem si,že celou dobu na mě koukala ta holka,co si všimla že mám něco společného s bráchou-GDm ( jak mu říkají fanoušci)

,,No takže můžete na chvilku odejít. Zavoláme si sem pouze tu,která má šanci.Pokud neřekneme vaše jméno,znamená to že můžete opustit naší budovu." řekla paní na levé straně stolu. No....to je super.

Otočila jsem se a spolu s dalšími dívkami jsem šla za dveře jejich místnosti. Teda...jinak řečeno jsme se vraceli do "čekárny" k dalším lidem.

Tak zlatíčko...můžeš se rovnou otočit a jít domů,aspoň si ušetříš čas.

Ozval se můj hlas v podvědomí. To je super....i moje podvědomí mi říká jak jsem neschopná.

,,Slečna Kwon Yunso." ozvalo se v rozhlasu a mě vyskočilo srdce až do krku. Vážně řekli moje jméno ? Nemám slyšiny....ach bože i to je možné. No když jsem si všimla,že všechny pohledy se upírají na mě,tak jsem se radši zvedla a šla do té strašidelné místnosti.

,,A-ano ?" řekla jsem a opatrně otevřela dveře.

,,No to byla doba.Takže postupujete dál a předveďte nám prosím tanec a poté zazpívejte s mikrofonem." řekla šťastně jedna z nich a já vytřeštila oči.

Do místnosti vešel nějaký kluk a šel k reprákům. Tam zapnul nějakou náhodnou melodii a já se na všechny v místnosti vystrašeně podívala.

,,Tancujte dle vaší libosti." dodala nejprotivnější. Po chvilce poslouchání melodie jsem se začala hýbat do rytmů a zavřela jsem oči.Líp jsem se tím uvolnila...

,,Výborně !" řekla nejmilejší a radostně zatleskala.

,,Tak a teď zpíváte i s mikrofonem další písničku. Ta rozhodne jestli vás bereme nebo ne."

Bože....rozhodující písnička ?! Já se bojím.Pomooooc.

,,Tak rychle. Nemáme na to celý den." popohnala mě jedna z nich a já nervóně vzala do ruky mikrofon. Připadala jsem si,jako by jsem drželo nejkrásnější věc na světe. Byl to krásný pocit... Ale taky mě to dost děsilo. Né ten mikrofon,ale že budu zpívat do něj.

Hated or Loved Kde žijí příběhy. Začni objevovat