Motorkář

I.

Moje jméno je Petra. Jsem 16ti letá puberťačka a chodím do 1. ročníku na střední. Jsem hubená, mám dlouhé blonďaté, vlnité vlasy  a jsem vysoká. Mám modré oči, skoro až rudé rty, roztomilý úsměv a nosím brýle. Jsem taky docela velký pesimista, ale stojím si za svým a jdu si za svým snem.
Baví mě kreslení a technika. Taky ráda hraju hry. Zajímavá kombinace, nemyslíte? Člověk by si řekl, že holka moc hrát hry nebude a technika ji nebude zajímat. No... očividně jsem výjimka.
A teď už k mému příběhu...

Byl zrovna začátek jara a jako každé pondělí, my ve škole měli 2. hodinu volnou. A tak jsem si s kamarádkami zašla do bufetu pro palačinky a šli  jsme si sednout ke stolu naproti. Najednou mi zavibroval mobil. Čekala jsem, že mi napsala kamarádka, ale přišla mi nová žádost o přátelství na Facebooku. Rozklikla jsem malou ikonku s žádostí o přátelství od nějakého asi kluka se jménem : "Strašná nuda". Přemýšlela jsem, jestli mu to mám přijmout, nikdy předtím jsem cizí žádost o přátelství nepřijala. Ale ze zajímavosti jsem tu žádost přijala. Ihned mi přišla zpráva.
ON: |Čau| 
JÁ: |Ahoj|
ON: |Jak se máš|
JÁ: |Já dobře, jak ty? :) |
ON: |No jde to kolik ti je| 
JÁ: |Mně je 16, kolik tobě? :) |
ON: |21| 
Trochu mě jeho věkem zarazil. Myslela jsem si, že mu bude tak 16, ale on už je dospělý. Nikdy jsem si s takhle starým klukem nepsala, ale zdál se mi sympatický a tak jsme si povídali dál. 
JÁ: |Odkud jsi? :) | 
ON: |Bydlím kousek od Jihlavy ty| 
JÁ: |Ostrava :D Docela dálka hele :D |
ON: |Jen přes půlku republiky :D to je v pohode, nebo mas snad proti tomu neco| 
JÁ: |Nene, jsi celkem fajn :)| 
Mezitím, co jsme si psali, jsem si rozklikla jeho profil a trochu se snažila zjistit kdo to je. Zjistila jsem, že chodí na střední školu elektrotechniky v Třebíči a je motorkář, což mi i on sám po nějaké době řekl. Podívala jsem se na jeho fotky. Neměl žádnou, na které bych viděla, jak vypadá. Měl tam jen dvě profilovky s nějakými citáty motorkářů a úvodní fotku, kde jel na motorce v zatáčce a v protisměru jel další kluk a mávali na sebe. Pak tam měl ještě fotku, na které byl on, jel na své motorce a jen na zadním kole. Přední kolo měl vyzdvižené ve vzduchu a bylo to vyfocené zepředu. Řekla jsem si ,,Wow!''. Tohle moc lidí nedokáže. 
Chvíli mi nechtěl říct jeho pravé jméno, ale nakonec jsem ho uprosila a on mi ho řekl. 
ON: |Lukáš| 
Povídali jsme si celé odpoledne. Povídal mi o jedné dívce, do které je zamilovaný a ona tvrdí že ona ho miluje taky, ale kdykoliv za ní chce přijet, tak se ona nějak vymluví. Taky mi povídal o svých 12ti motorkách a pár z nich mi ukázal. A pak mi vysvětloval jak si chce udělat transformátor a ještě něco, ale vůbec jsem nepochopila co to má být. Naučil mě dokonce jeden nový obvod, který mě nenapadl a je poměrně jednoduchý.
Psali jsme si až do noci, ale kolem 23. hodiny za mnou do pokoje, který mám se sestrou, přišla mamka a nařídila mi, ať jdu spát, jinak mi sebere mobil. Tak jsem mu tedy popřála dobrou noc, zabalila se do deky a usnula s myšlenkou na něj.
Ráno jsem spěchala do školy, tak jsem neměla ani možnost se podívat na Facebook, jestli mi náhodou nenapsal. Po příchodu do školy, jsem se šla přezout a odložit bundu do šatny a šla do třídy, kde jsem si nachystala učebnice a sešity. Připojila jsem se ihned k wifi a mohla se konečně podívat na Facebook. Lukáš byl zrovna online a tak jsem mu napsala.
​JÁ: |Ahoj :) |
ON: |Čau|
JÁ: |Taky ve škole?|
ON: |jop ty|
JÁ: |Jojo, za chvíli mi začíná první hodina :) |
ON: |mě taky|
JÁ: |Aha :) |
ON: |jak je jinak|
JÁ: |Jo, pohoda :) ct?|
ON: |Tky|
JÁ: |Aha :) |
Chvíli mi neodepisoval a mezitím do třídy přicházeli poslední žáci. Ozvalo se první zvonění. Lukáš mi stále neodepisoval, a tak jsem se šla bavit s kamarádkami. Po chvíli se ozvalo druhé zvonění. Zvonění na hodinu. Jakmile jsme uslyšeli jít učitele s klíči po chodbě, ihned jsme se každý rozutíkali do své lavice a postavili se. Pozdravili jsme učitele a zpátky si sedli. Jako první hodinu jsme měli češtinu. Hned po dějepisu, je to nejhorší a nejnudnější předmět na škole. Stejně jsme nic nedělali, jen nám něco vykládal a já občas nenápadně koukla pod lavicí na mobil, jestli mi Lukáš nenapsal. Napsal mi jen, že se nudí a tak jsme moc nepokecali. 
Uběhly další hodiny a já s Lukášem občas nějaké to slovo prohodila. Občas jsem nemohla, protože by mi učitelé vzali mobil, což jsem nechtěla.
Po škole jsem přišla domů, kde jsem počkala dokud i on nepřišel domů a od té doby jsme si psali až do doby, než jsem musela jít spát.

**Doufám, že se vám první kapitola aspoň trochu líbila, v dalších kapitolách je to zajímavější. To mi věřte ;) **