Motorkář

IV.

Po 2 měsících jsem už byla zase veselá. Aspoň jsem si to tedy myslela. Poznala jsem 2 nové kluky. 14ti letého Ondru a 17ti letého Lukáše. Oba dva jsem si velice rychle oblíbila. Avšak Lukáše jsem si oblíbila až moc. Zamilovala jsem se do něj. A on do mě později taky. Po třech měsících co jsme se znali, jsme spolu začali chodit a já musela odmítnout Luboše. Ten to vzal hodně špatně. Byla jsem jediná holka, která se mu líbila, rozuměla mu a on mě miloval. A tak si se mnou moc nepsal. Mrzelo mě to, ale nechtěla jsem mu lhát.
Později jsem si uvědomovala, že jsem se do Lukáše zamilovala protože mi částečně nahrazoval Lukiho, o kterého jsem přišla. Měli toho dost společného a občas, když jsem políbila Lukáše, vracely se mi vzpomínky, kdy jsem byla s Lukim na louce. Zase jsem se dostávala do stavu depresí a viny. Ale snažila jsem se, aby to na mě nebylo znát.
Dnes je 9.11., jsou to 4 měsíce od jeho smrti. Zrovna ten den, jsem byla u kamaráda a odjížděla od něj už ve tmě. Když jsem čekala na zastávce na trolejbus, projel kolem mě motorkář. Zaujalo mě už to, že teď na podzim někdo jede na motorce a ještě večer. Bylo to dost nebezpečné. Cesty byly kluzké. Motorka byla na světle neonově zelená a některé části, byly černé. Nestihla jsem si v té rychlosti motorkáře moc prohlédnout, ale všimla jsem si, že se na mě podíval. Jen jsem se usmála a očekávala příjezd trolejbusu. Celý zbytek cesty jsem na něj nepřestala myslet. Ta postava, to oblečení a ta motorka... zdála se mi tak povědomá.
Nebylo to naposledy, kdy jsem ho potkala. Potkávala jsem ho pravidelně na jedné z hlavních cest, když jsem jezdila domů. Pořád jsem nepřicházela na to, proč je mi povědomý. Vždycky stával vedle trolejbusu na semaforu. A mával mi, nebo se na mě aspoň podíval. Byla jsem z toho dost nesvá.
Když jsem ale jednou jela do obchodu, uviděla jsem tu motorku, jak stojí na parkovišti před obchodem. Koutkem oka jsem si ji prohlédla a šla nakoupit. Nebylo toho moc, takže jsem obchod prošla docela rychle. U pokladen ale byly dlouhé fronty a tak jsem si tam chvíli postála. Po nějaké chvíli, jsem se konečně dostala na řadu a tak jsem zboží  dala do tašky a zaplatila. Když jsem vycházela z obchodu, všimla jsem si motorkáře jak jde k té neonově zelené Yamaze. V ten moment jsem stála před rozhodnutím, jestli mám jít za ním nebo ne. Nebyl ode mě moc daleko a tak jsem šla za ním a chtěla mu poklepat na rameno. Ruka mi ale projela skrz jeho tělo. Zastavila jsem se, ale on šel pořád dál.
,,Lukáši!" zavolala jsem na něj, ale nereagoval. Lidi okolo se na mě dívali, jako na blázna, ale já ho viděla, byl to on. Když nasedal na motorku, podíval se na mě a rozjel se proti mě. Chtěl mě zabít...pomyslela jsem si. Nemohla jsem uhnout, nohy jsem měla zalité v betonu. Najednou jsem ucítila nepříjemný pocit. On mě nepřejel. On projel skrz mě. Byl to duch. Mrtvý duch Lukiho. Pronásledoval mě. Chtěl mě zabít. Já se začala bát a tak jsem radši rychle šla domů. Doma jsem napsala Lukášovi, co se mi stalo, ale jeho odpověď byla : 'Aha'. Bylo mu to jedno, nezajímalo ho, že mám strach a je mi hrozně. Se slzami v očích jsem padla hlavou na polštář a všechno si znova projížděla. Zavalil mě pocit viny, ale jedna má část byla ráda že ho viděla. Zbytek dne jsem si s nikým nepsala, jen jsem ležela pod dekou v posteli, se slzami v očích a litovala se.

** Noo, máme tady předposlední kapitolu, kde se dozvíme konec tohoto pekla :3 Nezapomeňte mi napsat komentář, jak se vám tento kratší příběh líbí :3 **