Motorkář

II.

Po několika měsících jsme se konečně s Lukášem domluvili na naší schůzce. Slíbil mi, že přijede tady za mnou, přes půlku republiky na jeho motorce. Byla jsem strašně šťastná, že ho konečně po tolika měsících uvidím a budu moct s ním být celý den.
Už den předtím jsem byla strašně nervózní, ale natěšená. Představovala jsem si jak to bude vypadat až se poprvé uvidíme. Už jsem viděla, jak se naše oči setkají, mě se rozbuší srdce a on ke mě přijde, pevně mě obejme a už mě nepustí. Čím dál víc jsem si uvědomovala jak moc mi na něm záleží, a že jsem do něj bláznivě zamilovaná.
Pak nastal ten den...Od rána jsem se klepala nervozitou a radostí že se uvidíme. Byla jsem z toho strašně šťastná. Když mi volal, že je tady poblíž, šla jsem mu naproti. A když jsem ho uviděla, moje srdce se rozbušilo tak, že malém vybuchlo. Lukáš sestoupil z motorky a sundal si helmu. Pořád jsem se musela strašně usmívat, a všimla jsem si, že i on je docela dost nervózní. Helmu si položil na motorku a já cítila, jak se mi nohy přilepily k zemi a nemohla jsem se hýbat. On ke mě se sladkým úsměvem přišel a řekl mi:
,,Ahoj Peti." poprvé v mém životě jsem slyšela jeho hlas. Tak příjemný, klidný, hluboký hlas bych mohla poslouchat celé dny.
,,A-Ahoj L-Luki" vykoktala jsem ze sebe. On se jen usmíval a najednou mě pevně objal. Luki byl sice trochu silnější postavy, ale mě to nevadilo, úplně úžasně mi bylo v jeho obětí, pocítila jsem pocit, který jsem od kluka ještě necítila. Byl to pocit bezpečí a klidu. Pak mě jemně políbil na rty a sledoval moji reakci. Já jsem jen stála s očima dokořán a s tím nejlepším pocitem na světě.
,,Tak co, kam jedem?" rozlomil Lukáš ticho.
,,Jedem?" zarazila jsem se.
,,Jo." odpověděl mi a podíval se na motorku.
,,Ou. No...chtěla jsem tě tady vzít kousek na jedno pěkné místo." odpověděla jsem mu.
,,A co kdybych tě já svezl na jedno pěkné místo?" pousmál se.
,,No tak dobře." odpověděla jsem a už jsme si to mířili k jeho pěkné velké, černé motorce Suzuki. Podal mi helmu, kterou jsem si nasadila a sedla si za něj na motorku. Byla to super jízda, nikdy předtím jsem na motorce nejela.
Jeli jsme poměrně dlouho, když najednou zastavil a sundal si helmu. Udělala jsem totéž. Rozhlédnula jsem se kolem sebe a za sebou uviděla obrovskou zelenou louku. Nikde nikdo. Jen já a on. Oba jsme sesedli a on se mi hluboce podíval do očí. Celá jsem byla rudá, jak jsem se styděla a srdce mi bušilo jako o závod.
,,Pojď za mnou." řekl mi, chytil mě za ruku a vedl na louku. Sedli jsme si do trávy, pod strom, kde byl příjemný stín a paprsky slunce nás hřály přes mezírky v koruně stromu. Nějakou dobu jsme si povídali a ani jeden jsme nesledovali vůbec čas.
Poté jsme vstali, on mě znova chytil za ruku a vedl mě na menší kopeček hned u louky. Mezitím mi vyprávěl jeho veselé historky ze života. Zeshora byl krásný výhled na vedlejší vesničku. Lukáš se postavil na proti mě, chytil mě kolem pasu a já jeho kolem krku. Nemohla jsem od jeho roztomilých, oříškově hnědých očí odtrhnout. On se pousmál a naše hlavy se přibližovaly až do momentu, kdy se mé rty jemně dotkly těch jeho. Vzplála ve mě touha po něm, ale držela jsem se. Byl to magický okamžik a já nechtěla aby skončil. Chtěla jsem tuto chvíli, tuhle vzpomínku uchovat v krabičce a kdykoliv ji znova zažít. Přesně v tuhle chvíli, jsem měla všechno na světě. Najednou mi uprostřed polibku začal v kapse vibrovat mobil. Bylo to trapné, ale rychle jsem ustoupila a vytáhla z kapsy mobil. Lukáš se na mě jen díval s úsměvem.
,,Sakra... volá mi mamka. Promiň, musím to vzít." omluvila jsem se mu a zvedla hovor.
,,V pohodě." odpověděl Lukáš.
,,No, mami. Copak?"
,,Kde jsi?" zeptala se mě mamka.
,,Venku."
,,Kde venku?" zeptala se mě a já se jen podívala na Lukáše.
,,V Porubě."
,,Dobře. V 8 ať jsi doma. Ahoj." řekla mi a zavěsila. Ještě než jsem si schovala mobil, podívala jsem se kolik je hodin.
,,Copak ti řekla?" zeptal se mě Lukáš, který byl moc daleko ode mě, aby slyšel náš rozhovor.
,,Prej mám být v 8 doma."
,,A jeee?"
,,Půl šesté."
,,To máme ještě minimálně hodinku čas, než vyjedeme. U tebe budem tak za hodinu, pokud nebude moc hustý provoz." usmál se Luki a pevně mě objal. Zbytek času jsme se procházeli, povídali si a občas se zastavili abychom se políbili.
,,Ach jo." povzdechla jsem si, když už se pomalu blížil čas vyjet.
,,Copak lásko?" zeptal se mě.
,,Mě se od tebe nechce Luki, mě je s tebou ták dobře." řekla jsem smutně a zadívala se do země. Luki se na mě podíval, pozvedl mi hlavu aby se mi díval do očí a usmál se.
,,Neboj lásko, zase se uvidíme. Pokusím se přijet co nejdříve." jemně mě políbil na rty.
,,Dobře Luki, budu ti věřit." odpověděla jsem mu a usmála se. Pak mě chytil za ruku a vedl k jeho krásné motorce. Nasedli jsme, a ještě před tím, než jsme si nasadili helmy, jsme se políbili. Pak už Luki nastartoval a vyjeli jsme. Provoz naštěstí nebyl hustý a tak jsme před můj dům přijeli už ve třičtvrtě na 8. Měli jsme pár minutek čas a tak jsme si ještě chvíli povídali. Ale po chvíli už nastal čas, abych odešla. Byla jsem smutná.
,,Miluju tě." pošeptal mi do ucha.
,,Já tebe taky." odpověděla jsem mu a naposledy jsme se políbili.
,,Dobře, tak se zas uvidíme. Já už pojedu. Tak se měj, čau."
,,Ahoj." rozloučili jsme se a já sledovala, jak odjíždí a pod jeho koly víří prach. Pak už jsem se otočila a vcházela do hlavních dveří domu s úžasným pocitem. Doma mě už vyslýchali rodiče. Nacož jsem jim odpovídala stručně a krátce. Nechtěla jsem odhalit to, že jsem jim lhala. Rodiče by mě totiž nikdy nepustili ven s Lukášem a tak jsem jim řekla, že jdu ke kamarádovi co bydlí kousek ode mě.
Poté jsem se už šla osprchovat, povečeřet a lehnout do postele. Ihned jsem si šla psát s kamarády, kteří mě také vyslýchali, ale těm jsem už pravdu řekla. Po necelých 3 hodinách už byl Luki online a tak jsem mu poděkovala za jeden z nejkrásnějších dnů v mém životě. Psali jsme si ještě do půlnoci, ale já už pak byla moc unavená a tak jsem šla spát. Zabalila jsem se do deky, i když venku bylo teplo, a spokojeně usnula s myšlenkou na to, jak se příště uvidíme.

** Tak co na to říkáte? Romantika není moje silná stránka :D **