Cesta do Collie - 2. část

27 4 0
                                    

Aileen se rozhlížela, odkud ten zvuk mohl přijít, ale nic neviděla. Jen stromy, keře, květiny a živý plot. Nikde nikdo.

„Pssst, tady," ozvalo se znovu. „U plotu. Prosím."

Dívka se zvedla, a když teď věděla, kde má hledat, postoupila několik kroků směrem k zelené bariéře mezi její klecí luxusu a opravdovým světem. „Ano?" řekla rozechvělým hlasem. Vlastně nikdy nemluvila s někým mimo otce, sluhů a několika vhodných kamarádů, které jí otec pečlivě vybíral.

„Jsem Glen. A potřeboval bych pomoct."

Dívka věděla, že teď by měla odpovědět ona, ale zůstala zticha.

„Všiml jsem si přes ten plot, že tu někdo je," jeho hlas byl o poznání smutnější, než to první zavolání. „Ale asi se se mnou nechcete bavit. Omlouvám se."

„Ne!" vykřikla Aileen najednou. „Počkej!" Ať to byl kdo chtěl - sirotek, chudák, lupič, nebo dokonce i vrah, pořád to byl někdo jiný, a dívka ho nehodlala nechat jen tak odejít. Nezáleželo jí teď na tom, kdo to je. Šlo spíš o to, kdo to není.

„Já jsem Aileen. Jakou pomoc?"

„Rád tě poznávám, Aileen," odpověděl. Dívka se cítila zvláštně. Kromě otce jí nikdy nikdo v životě netykal. Líbilo se jí to. Hned se cítila, jako by měli něco společného. Jako by se na ni někdo díval jako na člověka, ne na vznešenou pannu na šaty a šperky. „Znám váš dům. Vím, že jste bohatí," Glen za zelenou stěnou, která je stále rozdělovala, mluvil pomalu a pečlivě vybíral každé slovo. Věděl, že taková příležitost se už nemusí opakovat.

To bude zloděj, hrklo v dívce. Ale dál stála na místě a poslouchala.

„Utekl jsem z domu a chci se vydat na cestu do Collie. Ale protože jsem si nestihl zrovna zabalit, nemám s sebou skoro nic. Ani jídlo."

„Kam?" Něco jí samozřejmě říkalo, že teď asi nebude nejlepší čas na rozhovor, ale o tom místě nikdy neslyšela. Byla zvědavá.

„Collia, to je - " ale pak se zarazil. „Proč záleží na tom, kam jdu? Dáš mi trošku jídla, nebo ne?"

Jistě, jídlo. To je to, o co tu jde, cítila se najednou trochu využívaná. Ten kluk by se s ní nikdy nedal do řeči, kdyby neměl hlad. Ale překousla to. Pokud to, že mu donese trochu jídla, mělo znamenat dalších pár minut hovoru s někým, koho by jí otec rozhodně neschválil, byla ochotná to udělat.

„Počkej tady," řekla a vydala se směrem k domu.

Po cestě nikoho nepotkala, ale její vstup do kuchyně vyvolal velké pozdvižení. Ne, že by sem měla vyloženě zakázaný přístup, ale nikdy tu nebyla. Bylo to v části domu pro služebnictvo a nejblíže, jak se ke kuchyni dostala, bylo v jídelně, které byla přes chodbu.

Bez jediného slova došla ke spíži a vešla dovnitř. Z police vzala košík, aby to vypadalo, že si chce vzít jen nějaké jídlo ven a začala do něj skládat, co jí přišlo pod ruku - chléb, sýr, vajíčka, sušené maso, několik brambor a také kus čerstvého masa. Bylo toho sice dost, ale byla si jistá, že v tom objemu si stejně nikdo nevšimne, že něco chybí. Když měla vše, co si myslela, že by Glenovi mohlo pomoci, vydala se zpět na zahradu.

Cestou se ale zamyslela. Jsou to sotva dvě hodiny jejího „nového já" a už udělala tolik rozruchu. Z toho, jak to u nich v domě funguje, a jak chce mít otec vše pod dozorem, si může být jistá, že se tohle všechno dozví; to, že byla v kuchyni, její chování na vyučování... kouká z toho pro ni velký trest, možná i opakování lekce slušného chování. Ledaže...

Než stihla vyjít ven, měla už jasno. Otočila se a místo znovu ven do zahrady šla do svého pokoje. Když může utéct chudý chlapec z domu, proč by nemohla také ona?

---
Konec druhé části.

Vypozoroval jsem, že se tu často přidávají části s délkou kolem 500 - 600 slov. Na můj vkus je to sice málo, ale když na to přistoupím, budou části vycházet častěji a - snad - se vyhnu odrazování lidí příliš dlouhým textem (často jsem měl reakce na texty hlavně "TLDR" což mě vždycky mrzelo).
Klidně se mi svěřte v komentářích nebo PM, jaké kapitoly preferujete; jestli spíše kratší a častěji, nebo rádi čtete i delší texty, na které byste si ale museli počkat.

Pokud se Vám má tvorba líbí, budu ráda, když se také kouknete na mou FB stránku:
https://www.facebook.com/ondrejborzwriterofficial/
Zatím se tam řeší hlavně tyto povídky, ale sem tam tam něco napíšu i o knize samotné, na které pracuji :)

Kronika Veltarie [Pozastaveno]Kde žijí příběhy. Začni objevovat