Kronika Veltarie [Pozastaveno]

Cesta do Collie - 3. část

Když znovu vyšla z domu, natáhla krok. Trošku se bála, že Glena nechala čekat dlouho, on to mezitím vzdal a odešel. Ale když došla k místu, kde se předtím bavili, a promluvila, ozval se.

„Tos přinesla půl kuchyně, ne? Žes tam byla tak dlouho."

Aileen se rozhodla, že tuhle poznámku přejde s mlčením a raději jednala: „Jak ti to mám předat?"

„Nejde to prostrčit přes ten plot?"

To by samozřejmě nejspíš šlo, ale jelikož pro něj měla větší překvapení, než jen jídlo, raději by použila nějaký pohodlnější způsob. „Nejspíš ne. Ten plot roste hustě a košík by se tam mohl zaseknout. Musíme vymyslet jiné místo."

„Musíme?" ozvalo se z druhé strany. „Já jsem tam nikdy nebyl. To bude asi na tobě, vymyslet nějaké jiné místo."

V tomhle měl pravdu. Sotva mohl vědět, jak to tu vypadá, kde je dům, kde jsou brány a branky ven. Dívka se zamyslela a kousla se u toho do rtu. Hlavní brána nepřicházela v úvahu. To samé platilo o zadní bráně, která by se hodila asi nejvíc, protože vedla přímo do lesa. Ale u obou bylo moc velké riziko, že by někoho potkala, a jen těžko by vysvětlovala, co tam dělá. Takže jediná možnost byla malá branka hned vedle stájí. To také nebylo úplně bezpečné, ale je to její jediná možnost; přelézat zeď rozhodně nehodlá.

Vysvětlila tedy Glenovi, kam má jít, aby se pak setkali, a vyrazila. Jelikož bylo skoro poledne, po dvoře se motalo dost lidí, ale vsázela na to, že jestli půjde rychle a nebude se s nikým bavit, mohla by to zvládnout bez nechtěných setkání a dotazů.

To se jí také dařilo až do chvíle, než procházela kolem stájí. Byla už tak blízko. A pak se to stalo: „Slečno?" slyšela za sebou. S nevolí se otočila. Byl to podkoní. Právě vyšel ze stáje a všiml si, že Aileen jde do míst, kde už na jejich pozemku nic není.

Dívka se snažila se uklidnit, srdce jí bilo jako o závod, bála se, že bude prozrazená. „Ano?" s podivem mluvila klidným hlasem.

„Co tu děláte? Nemáte být v domě a učit se?"

To tu doopravdy všichni znají každou minutu mého denního programu? vztekala se v duchu. „Lekce už skončila. Učiteli nebylo dobře. A když je takový pěkný den, řekla jsem si, že bych se chtěla projet na koni," doufala, že její malá lest zabere.

„Aha," odpověděl prostě. Dívka byla ráda, že podkoní hraje její hru.

„Myslím, že dnes bych mohla projet Charlene. Už jsme spolu nikde dlouho nebyly. Připravil bys ji? Počkám tady."

Podkoní se otočil a znovu vešel do stáje, aby poslechl příkaz. Jakmile se za ním zabouchly dveře, Aileen znovu vykročila směrem k brance.

Byla to už otázka několika posledních kroků, než došla k malým zamřížovaným dvířkám vsazeným do masivní obvodové zdi. Otevřela je, naposledy se ohlédla, jestli si jí nevšiml ještě někdo, vyšla ven, a tím za sebou s definitivní platností nechala svůj starý život.

Glen tu ještě nebyl. Opřela se tedy zády o zeď a dívala se směrem, odkud měl přijít. Netrvalo to dlouho, a chlapec se vynořil zpoza stromu. Aileen ho nejdříve neviděla moc dobře, jen nohy a pas, ale jakmile se i hlavou vymotal z listoví, zůstala omámeně stát se zatajeným dechem.

---
Konec třetí části.

Pokud se Vám má tvorba líbí, můžete mě sledovat i na:
https://www.facebook.com/ondrejborzwriterofficial/