Hrana

Kapitola VI.

    Plánování jim zabralo asi pět dní. Tedy jenom Julii, Fredovi a Adeline. Emma byla většinou zavřená v pokoji se starou knížkou po tetě. Její hřbet měl menší oděrky a rohy byly omlácené. Kniha samotná vypadala už trochu zašle, ale stále Emmě připadala jako jedna z nejlepších věcí na světě. Nejvíce ji však dostával titul, a jak byl nakreslený. Žlutým písmem tam stálo „Harry Potter a Kámen mudrců".

    Zatím se moc daleko nedostala. Zrovna četla část, kde se do domu Dursleyových začaly valit záplavy dopisů pro Harryho, když z vedlejšího pokoje zaslechla své jméno. Zvedla hlavu od textu a stránky sevřela k sobě. Vylezla z postele, promnula si oči a pomalu prošla dveřmi.

    „Volali jste mě, že?" Zeptala se pro jistotu a prohlédla si tváře tří dospělých, kteří před ní stáli. Snažili se vypadat vyrovnaně, ale viděla jim v očích, jak moc jsou unavení a ustaraní.

    „Pojď si sednout." Vyzvala ji Adeline, která sama seděla na sedačce vedle Freda a Julie. Emma tedy došla k nim a vecpala se mezi dvojčata. „Tak copak?" Zeptala se bezstarostně. Její podtón ale prozrazoval, že moc bezstarostná nebyla.

    „Myslím, že jsme doplánovali." Řekla místo tety Julie. Emma se po ní ohlédla. Pak se podívala i na sourozence. Bylo mezi nimi napjaté ticho. Emma si povzdychla. „Tak mi to povězte."

    „Zítra večer." Začal Fred. „Víš, že prezident Sanders"- při tom jméně se Emma otřásla-„ slaví 85. narozeniny. To je náš čas. Potkáme se v devět hodin na konci ulice. Tam by v tu dobu neměl nikdo být, protože většina lidí bude na hostině. Budeme mít asi-„ Fred zastavil a pohlédl na dívky. Adeline zareagovala rychleji a chmátla po jejich vlastní složce. Tam chvíli šmátrala a nakonec vytáhla tvrdý kus papíru. „Přibližně 40 minut." Oznámila jim. Papír pořád ale svírala v rukou a její tmavé oči létaly z jedné strany na druhou. „Ti dva strážci, vzpomínáš na ně?" Koukla na Emmu, která mírně přikývla. „Dobře. Ti tam budou. Ale jestli má Juls pravdu o tom, jací jsou ve službě, tak bude asi lehké kolem nich projít. Kdyby byly problémy, při nejhorším omráčit." Povzdechla a papír zastrčila do složky.

    „Nakonec zbývá auto." Pokračovala Julie. To se na ní otočila celá rodina a ona sebou lehce škubla. Bylo jí nepříjemné, když na ni zíraly ty velké, modro- nějaké oči. Tiše si odkašlala. „Takže." Začala znovu. „Když se dostaneme do garáží, musíme být sakra opatrní. S tím autem se dostaneme totiž jenom kousek. Malé zásoby benzínu." Vysvětlila rychle, když zahlédla nechápavé pohledy. „Pokud se tam dostaneme rychleji než 40 minut, máme chvilku náskok a budeme moci najít větší nebo méně poškozené auto. Nebo nějaké, které má více benzínu. Pak přijde ohňostroj." Prohlásila Julie a pyšně se usmála.

    „Má trvat asi jen pět minut, ale to by nám mělo stačit dostat se odsud pryč." Ostatní pokývali hlavami. „Počkej chvíli." Zarazila ji ještě Adeline. „Jak to všechno víš?" Zeptala se a nastalo ticho. Na to se Julie usmála a s mrknutím prohlásila: „Ženské zbraně."

    Adeline se rozesmála a Fred začal červenat. Emma tam jen zmateně seděla. „Běžte se chystat." Poradila jim Julie. „Uvidíme se, Frede." Kývla na dotyčného a on jí kývnutí oplatil. S tím vyšla ven.

    „Asi si mám jít nachystat batůžek, co?"

---------------------------

Ahojda.

No, ještě mě nikdo neukamenoval, takže se považuji za šťastného člověka.

Moc se omlouvám! Neuvědomila jsem si, jak rychle to uteklo. Chtěla jsem tohle zveřejnit asi 25./26. června, jenže mi to nějak nevyšlo. Pak jsem byla na dovolené a jela na 2 týdny na tábor bez Wi-Fi a tak. Pak až na konec prázdnin jsem to chtěla přidat, ale jela jsem do Vídně. No a teď škola. Kdyby jsem to už neměla předepsané, tak by to trvalo možná ještě déle.

Jinak děkuji za tolik přečtění!:) příjemný pocit vidět, že to aspoň pár lidí zajímá:)

To bude prozatím všechno. pokusím se přidat co nejdřív:)

Hola hej, celý den se směj!!!