Miluju tě. A to kamarád neumí.

23.Kapitola

,,Emilly, sakra vstávej, zaspaly jsme" křičela na mě Patty.

,,Co?! Kolik je hodin?" křičela jsem na Patty.

,,Za 15 minut bude 8."

,,Doprdele" zařvala jsem a vyletěla z postele.

Běžela jsem rovnou do šatny, protože na sprchu nebyl čas. Vzala jsem si na sebe sportovní podprsenku, protože si dneska nedobrovolně zaběhám. Na to volné triko a Camovu černou mikinu, protože je to nejvíc pohodlný kousek oblečení, který ve skříni mám. Je tady od té doby co jsem byla u Camerona doma. Když jsem šla ve 4 ráno zpět v mokrým oblečení, dal mi jí abych si ji oblékla místo toho promočenýho trika a kraťásků.
Pak jsem na sebe navlíkla černý legíny.

,,Super, ještě mám 10 minut než začne vyučování" odhrkala jsem a běžela do koupelny. Rychle jsem si vyčistila zuby opláchnula obličej, do batohu strčila korektor a pudr, protože vypadám jak zombie, ale teď na to není čas.
Popadla jsem batoh, obula si boty a co nejrychleji jsem utíkala do školy.

Před školu jsem doběhla v 8:02, ještě bylo odemčeno. Naštěstí. Bez zastavení jsem běžela do třídy, už jsem tam skoro bylo, jenže najednou jsem cítila jak jsem do něčeho narazila..nebo spíš do někoho.

,,Co blázníš?" Řekla zatím neznámá osoba, smála se a podávala mi ruku abych se zvedla.

,,Omlouvám se, já .. no zaspala jsem a tak jsem co nejrychleji běžela, abych to stihla, ale pak .. " nedořekla jsem, protože mi skočil do řeči.

,,Ale pak jsi narazila do mně."

,,Přesně tak" řekla jsem vysmátá a konečně se zvedla.

,,Jsem Marcus, těší mě."

,,Emilly, taky mě těší..a děkuju" řekla jsem s úsměvem na tváři.

,,Za co?"

,,Za to, že jsi mi pomohl se zvednout ze země a taky za to, že jsi po mě nezačal křičet ať čumím na cestu" odpověděla jsem pobaveně na jeho otázku.

,,Teď už bys do hodiny asi přišla pozdě.. je 8:06..nezajdeme raději někam na kafe?"

,,A víš co? Jo.. přece si nebudeme kazit den školou když je pátek a potom prázdniny. Sice jen týdenní, ale i tak."

Sundala jsem si ze sebe Camovu mikinu odnesla si ji do skříňky a potom jsme šli s Marcusem do Starbucksu. Koupil mi karamelový latte. Hodně jsem se toho o něm dozvěděla. Chodí do čtvrťáku, bydlí o 2 ulice dál, má 3 mladší sourozence.. I já jsem mu toho o sobě hodně řekla.

Čas s Marcusem utekl strašně rychle a najednou bylo 6 odpoledne.

,,Už asi budu muset domů" řekla jsem.

,,Doprovodím tě" odpověděl.

Byla jsem ráda, protože se mí s ním dobře povídalo.

,,Sakra nemám klíče" reagovala jsem, když nebyly v kapse.

Zrovna přijela mamka z práce a když viděla Marcuse, hned ho vzala dovnitř.
Vyzvídala z něho všelijaké informace a já šla mezitím do svého pokoje.

Za pět minut přišel Marcus nahoru.

,,Tvoje mamka šla k nějaké kamarádce na návštěvu tak jsem šel za tebou."

,,Aha dobře, jdu se do koupelny převlémnout a trochu se namalovat" řekla jsem jednoduše a dala se na odchod

,,Počkej" vyhrkl Marcus, chytl mě za  ruku a přitáhnul mě k sobě.

,,Jsi přirozeně krásná, nikam nechoď."

Řekl to skoro šeptem a já nevěděla jak mám reagovat. Stáli jsme naproti sobě, on mě držel za ruce a u toho jsme se dívali jeden druhému do očí. Bylo to zvláštní. Nebylo mi to nepříjemné, naše rty se začaly přibližovat. Nechtěla jsem aby se to stalo, ale nesnažila jsem se tomu zabránit. A pak to přišlo. Políbil mě.

Ne Em, tohle bys neměla dělat.

,,Kurva!" zařvala jsem.
,,Musíš odejít. Teď hned. Běž!" křičela jsem na něj.

Dohajzlu! Tohle se nemělo stát.

Ahoj! :) chci se vám omluvit za to, že píšu další kapitolu po strašně dlouhé době, musela jsem se učit na přijímačky (dala jsem je!:D) a už mě to mo )..úplně jsem na wattpad zapomněla ale teď se vracím a slibuju, že už žádný dlouhý pauzy nebudou, dokud nedokončím tenhle příběh!:D
Tak snad se vám líbí:)