Miluju tě. A to kamarád neumí.

19.Kapitola

Domů jsem přišla ve 4 ráno.
Jakmile jsem odemčela, ve dveřích stála mamka a taťka.

"Emilly Sandersenová, mohla bys nám vysvětlil, kde jsi byla celou noc?" Řekla vážně mamka.

"Mami já jsem šla ven a věděla jsem, že mi to nedovolíte.." skočila mi do řeči.

"To si teda piš, že bysme ti to nedovolili. Emilly zbláznila jsi se? Měli jsme o tebe strach!" Křičeli na mě.

"Zas tak moc se nestalo ne?" Drze jsem odpověděla.

"Cože?! Že se tak moc nestalo? Naše dcera uprostřed noci někam odejde, my o tom vůbec nevíme a ty nám ještě rekneš, že se tak moc nestalo? Máš zaracha Emilly."

Když to dořekli, mě došla slova, tak jsem utekla do svého pokoje.
"Co budu dělat?" Opakovala jsem si v hlavě.
"Ani mi neřekli na jak dlouho."

Šla jsem na skype a zavolala Camovi.

"Ahoj Came."

"Ahoj Em, děje se něco? Nemohlo to počkat do rána?" Zasmál se Cam.

"Jo děje se něco. Přišla jsem domů a naši stáli ve dveřích, křičeli na mě a pak mi řekli, že mám zaracha."

"Kecáš! Emilly fakt mě to moc mrzí, nechtěl jsem aby jsi kvůli mě dostala zaracha."

"V pohodě nějak to přežiju, ani nevím na jak dlouho. Ale bylo to super!"

"Taky jsem si to užil."

"Jde sem máma musím končit pa." Řekla jsem a rychle hovor ukončila.

"Emilly pojď za náma do obýváku" řekla.

Když jsme tam přišli, posadila jsem se do křesla a čekala co z nich zase vyleze."

"Takže Emilly" začal táta.
"S mamkou jsme se dohodli, že zaracha budeš mít 2 týdny, a protože to je docela krátká doba na to co jsi udělala, budeš ještě každý den vařit večeře, obden vysávat celý dům a když bude potřeba tak i další věci."
"Jo a nezapomeň, že školy ihned domů."

Nic jsem neodpověděla jen jsem kývla a šla zase nahoru.
Čekala jsem, 2 měsíce takže jsem docela spokojená.
Vzala jsem si vysavač a začala vysávat, abych zítra nemusela. Sice jsou 4 ráno, ale já jdu prostě vysávat..

Konec dnešního dílu.
Pokračování příště<3.