Ano, pane doktore [VKook]

I.

                   

„Taehyungu, můžeš jít sem?"

„Ano, pane doktore."

Dnes je den, jako každý jiný. Sedím na židli, vyplňuji stohy papírů, které jsou plné záživných informací o stavech nemocných. Občas vyjdu ven ze dveří a s typicky naučeným tónem hlasu řeknu to svoje 'Další'. Vždy se někdo zvedne a pokračuji s ním skrz dveře, až do ordinace pana doktora. Tam, pokud je třeba píchnout injekci, udělám to. Pokud je třeba něco dalšího, tak s tím nemám problém. Zbytek je už na panu doktorovi.

Pacienti, kteří se vracejí z ordinace, mi vždy podají papíry se slovy 'Tohle vám posílá pan doktor. Prý víte, co s tím.' Jen přikývnu a s přáním brzkého uzdravení se s nimi rozloučím. Vezmu si na starosti papíry a uložím je do příslušných karet pacientů. A zase znovu vyjdu ven ze dveří. Takhle to pokračuje celý den.

Pokud by někdo stále pochyboval o mé profesi, tak vám to hned objasním. Pracuji jako zdravotní sestřička. Teda vlastně zdravotní bratr. Jmenuji se Kim Taehyung a jsem čerstvý absolvent zdravotnické školy. Dlouho jsem si nemohl najít místo, kde bych mohl svou práci vykonávat. Zkoušel jsem to skoro ve všech nemocnicích v Soulu, ale odpovědí mi vždy bylo, že to mám zkusit někde jinde.

Nakonec se ale na mě přece jen usmálo štěstí. Můj nejlepší kamarád Jimin slavil narozeniny v nějakém luxusním baru ve čtvrti Gangnam-gu. Co si budeme nalhávat, není úplně nejchudší. Jeho rodiče vlastní spoustu společností po celém světě.

Známe se spolu už odmalička. Často jsem k nim chodil, hlavně v době střední školy, kdy jsem mu pomáhal s učením. Nejspíše to pomohlo, soudě podle jeho současného postavení. Jeho táta zkusil zariskovat a jmenoval Jimina ředitelem jedné z jeho společností. A světe div se, ale ono to funguje. Společnost pod Jiminovým vedením doslova vzkvétá.

Jako jediný jsem věděl o jeho orientaci. Na oplátku jsem se mu svěřil i já. Taky o své orientaci. I přes to, že jsme byli oba gayové, jsme spolu nikdy nic neměli. Dobře, možná jsme se párkrát políbili, možná jsme se neustále objímali, možná jsme usínali ve společném objetí v jedné posteli po našem filmovém maratonu, ale nikdy jsme spolu nezašli dál.

Nemůžu říct, že by se mi Jiminie nelíbil, to naopak, ale ten měl oči pro jiného chlapce. Min Yoongi, který začal pracovat ve společnosti, jenž je Jimin ředitelem, doslova pomotal hlavu mému maličkému. Maličký mu neříkám proto, že je mladší než já, ale je ode mě menší.

Zpět k těm dvěma. Od doby, kdy jistý Min Yoongi nastoupil na místo sekretáře a osobního asistenta Jimina, tak ten se z toho může doslova sesypat. To je samé Yoongi tohle, Yoongi tamto. Yoongi mi donesl tenhle papír, Yoongi se tvářil takhle, když mi připravoval kávu. Už několikrát jsem Jiminovi radil, ať prostě sebere veškerou svou odvahu a pozve ho někam ven. Ale na to je můj maličký moc stydlivý. Je to typické ukeťátko. Potřebuje k sobě někoho, kdo se o něho bude starat a bude ho chránit. A pokud je Min Yoongi takový, jakého ho Jiminie popisuje, tak by se k sobě perfektně hodili.

Ale zase jsem odbočil. Na té párty mě Jiminie seznámil se svým dalším kamarádem, Jungkook se jmenoval a nedávno dokončil studium a byl z něj doktor. Jak nás Jimin rychle seznámil, tak i rychle zmizel. Já jsem ovšem jaksi nemohl navázat konverzaci, jelikož Jungkook nevypadal, že by byl z chudších poměrů. Ostatně jako většina lidí tam. Byl jsem proto rád, když začal mluvit jako první.

Jeho první otázka zněla, co vlastně dělám. Odpověděl jsem mu něco ve stylu, že jsem právě skončil zdravotnickou školu a hledám si práci. Na to se on jen pousmál a upřel na mě své ebenově hnědé oči. Stále s lehkým úšklebkem pronesl, že jeho táta vlastní soukromou nemocnici tady v Gangnam-gu a on tam nastoupil jako doktor a zatím se mu nepovedlo sehnat vhodného zdravotního bratra. Dále pak následovala ta osudná otázka, zdali já nechci to místo přijmout. Jelikož jsem byl v tu dobu už velmi zoufalý, tak jsem to přijal, i když mi bylo divné, že si vůbec nezjišťoval, jestli něco umím. Prostě mi to nabídl. Tak proč to nezkusit.