Ano, pane doktore [VKook]

V.

V milulé kapitole:

Přehoupl se nade mě a věnoval mi ten nejsladší polibek pod sluncem. Teď už můžu definitivně říct, že jsem konečně šťastný.

----------

Člověk by nevěřil, kolik se toho může za tři měsíce stát. Byl jsem několikrát svědčit na policii, ukázalo se, že jsem nebyl jediný, komu tohle udělali. Policie společně s námi násilníky dopadla a za dva týdny začíná soudní proces. Byl jsem pozvaný, abych svědčil. Ještě nevím, jestli tam půjdu, ale hodně o tom přemýšlím.

S Kookiem jsme se dali dohromady a po dlouhém nočním přemlouvání jsem se k němu nastěhoval. Možná to zní jako blbost, ale konečně jsem šťastný. Kookie mi hodně pomáhá. Stará se o mě, dokonce mi každý den nosí květiny. No není úžasný?

Dnes jdu poprvé od toho incidentu do práce. Kookie trval na tom, abych si pořádně odpočinul. Nečekal jsem od něho ale, že mě nenechá jít do práce celé tři měsíce. Ale opravdu se o mě staral výborně.

„Vypadáš úžasně, zlatíčko moje."

Mužné ruce se omotaly kolem mého pasu. Zavřel jsem oči a jen si užíval tenhle moment. Kookie mi mírně sundal košili z ramene a začal můj krk obsypávat polibky. Mírně jsem se zachvěl a instinktivně natočil hlavu, aby měl více prostoru. Toho také využil a udělal mi malou značku.

„Teď jsi oficiálně můj."

Otočil si mě čelem k sobě a začal mi rozepínat knoflíčky na košili. Co knoflíček, to polibek na tvář. Jakmile rozepnul poslední, přitáhl si mě do náruče a věnoval mi láskyplný polibek na rty. Nechal jsem svou košili ladně spadnout na zem.

Z jemného okusování jsme přešli na vášnivější líbání. Nechtěl jsem Kookieho dlouho trápit, tak jsem mu po chvíli povolil vstup do mé pusy. Naše jazyky započaly nelítostný boj o dominanci. Vyhrál a vítězně se usmál. Rukama mi sjel z mých nahých zad až na zadeček, který dravě zmáčkl. Z pusy se mi vydralo zasténání.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že se to stane. Že dneska to bude poprvé, co se spolu pomilujeme. Pro mě to bohužel již poprvé nebude, ale co už se dá dělat.

Ruce jsem mu obtočil kolem krku a dál se nechal unášet vlnou dravých polibků. Jungkookie mi nadzvedl zadeček a tím mi naznačil, abych se ho chytil. To jsem také udělal. Rozešel se, se mnou v náručí, směrem k posteli. Na tu mě opatrně položil, jako by se bál, že se pod každým hrubším dotekem rozplynu v páru a navždy zmizím.

Nalehl na mě a znovu se začal věnovat mému krku. Další značky lásky přibyly a já se konečně cítil, že mě někdo miluje tak moc, že se nebojí si mě označit.

Jazykem mi sjel z krku k bradavce a jemně ji obkroužil jazykem. Na mysl se mi však prodrala ona osudná vzpomínka na tu bolest. Nervózně jsem se napnul a Kookie si toho všiml.

„Jestli nechceš pokračovat, tak nemusíme. Nechci, aby ses přemáhal a dělal to jen kvůli mně. Chci, aby sis to užil také."

„Zvládnu to. Musím se přes to přenést."

„Dobře. Budu tedy pokračovat, ano?"

„Prosím." Zavzdychal jsem. Boule v mých kalhotách byla až přespříliš velká.

On se jen zasmál a znovu se věnoval bradavkám. Nepříjemná vzpomínka byla pryč, jakmile ji vsál mezi své rty. Tlumeně jsem vzdychal, bylo to až moc božské. Když už se jich dostatečně nabažil, pokračoval jazykem dál. Vyměnil jazyk za rty a pečlivě mapoval každý kousek mého bříška. Polibkama se až nebezpečně přiblížil lemu mých kalhot.