Ano, pane doktore [VKook]

III.

V minulé kapitole:
Místo něho se ozval hlas za mými zády. Otočil jsem hlavu a stáli tam dva muži. Zcela zahaleni do černého oblečení.

„Ten vypadá roztomile a nevinně. Toho
berem."
----------

                   
Bezmoc.

Tma.

Bolest.

Tyhle tři slova vystihovala současnou situaci. Situaci, ve které jsem se právě nacházel, zhoršoval však fakt, že kolem nebylo ani živáčka. I přes to jsem to ale zkusil.

„POMOC! POM-"

„DRŽ KURVA TU HUBU!"

Něco špinavého zaplnilo mou pusu. Pokoušel jsem se to vyplivnout, skoro se mi to i podařilo, kdyby jeden ze tří chlápků nevytáhl lepicí pásku. Obmotal mi jí celou pusu dvakrát dokola. Nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku.

„Co děláš voe? Tu jeho pusinku ještě budu potřebovat!"

Ne, prosím ne.

„Teď ji nepotřebuješ!"

„Vemte ho jinam, jsme kurva uprostřed cesty."

Jeden mi vzal nohy a zbylí dva mě zvedli za ruce. Utíkali se mnou někam do slepé uličky, kde se jediné světlo objevovalo z několika metrů vzdálené cesty. Položili mě na zem, do mokrého čehosi, kaluž asi. Snažil jsem se vzpouzet a vzdorovat, ale nebylo mi to nic platné. Ti chlápci byli v porovnání se mnou úplné gorily.

Jeden mě otočil na bok a zalepil mi ruce tou lepicí páskou. Moje možnost vzdoru se tak snížila na naprosté minimum. Zbylí dva mě chytli za paže a vytáhli do kleku.

„Tak co navrhujete jako první pánové?"

„Uvolni mu tu pusinku. Chci si užít."

„Tak na to zapomeň. Chceme si snad užít všichni, ne?"

„Navrhuju ho první svlíknout, a pak až se rozhodnout."

„Pravda. Tady nás stejně nikdo nenajde. Můžem tu být až do rána chlapečku, těšíš se?"

Vzal mou bradu mezi své prsty. Tohle nebylo tak jemné a něžné, jako od Jungkooka. Bylo to drsné, pevné a bolestivé. Proč jsem jen já debil nepřijal jeho nabídku na odvoz! 

Z mých očí se začaly řinout první slzy. Doufal jsem, že je to obměkčí, ale marně. Dva mě chytli za ramena a třetí se dal do servávání mé nemocniční košile. Stačilo mu jedno trhnutí, aby odhalil mou hruď. Pak mi ji sundal, zbylí dva mě postavili na nohy a přirazili ke zdi. Najednou mě držel jen jeden, další dva se na mě zase koukali.

„Tak pánové, kdo z vás mu chce sundat kalhoty" Promluvil ten, co mě držel. „a odhalit jeho nádobíčko?" Ruku přemístil k mému rozkroku a hrubě ho stiskl. Z očí mi vytryskla další várka slz. Zařval jsem bolestí, ale z mé pusy se dostalo pouze tiché zaskuhrání.

„Já jdu." Řekl ten, který mi uvěznil ruce a pusu v lepicí pásce.

Rozešel se směrem ke mně a naučeným pohybem mi rozepnul pásek u kalhot. Ještě ani nespadly dolů a muž už mi stahoval spodní prádlo. Podíval jsem se na něj a v jeho obličeji se značil mírně překvapený výraz. Přiznávám, v porovnání s mým malým tělem jsem ho měl docela velkého.

„Pánové, má ho většího, než jsem předpokládal."

„Fakt? Ukaž."

Poslední přihlížející se ke mně přiblížil. Ve tváři se mu také značilo překvapení. Nelíbilo se mi, že se na mě takhle koukají. Nelíbila se mi celá tahle situace.