Kus obyčejného hrubého papíru s tak neobyčejnými slovy mačkám v rukou a cítím napětí, které se mi rozlévá po hrudi, po těle, skrz tepny a žíly. Cítím tlak, je mi až špatně a stále zírám na onen vzkaz a čtu jej pořád dokola, jako by mi to mohlo pomoci k chápání.
~
"Již brzy se k nim připojíš.
Budeš hledat
- najdeš.
Budeš se bát
- podlehneš.
Budeš prosit
a pohlcena zůstaneš."
~
Ta slova mě opravdu děsí. Proč to beru tak vážně? Já, dívka, která zlehčuje co se dá? Co když jde jen o pouhý žertík? Co když o nic nejde? Ne, děsí mě to. Zvlášť když nevím, čeho se to týká. A jak se to dostalo do mého sešitu na biologii? Ke komu se podle těch slov připojím? Co budu hledat? Co mě pohltí? - Nerozumím. Mám tisíc otázek a nerozumím ani jedné. Musí to mít nějaký skrytý význam. Prostě musí.
Z nějakého důvodu se rozhodnu o mlčenlivosti. Neřeknu o tom ani Annie, své důvěrné kamarádce, natožpak své matce, které i tak neříkám vůbec nic.
Teď můžu jen děkovat své nedokonalé povaze za to, že se umím tak dobře přetvařovat. Nikdo na mě obavy nepozná, alespoň v to doufám. Nikdo se nic nedozví, uklidňuju se. Ale i přes to slyším v hlavě svůj řev. Mám strach. Mám pocit, že jsem průhledná. Sledovaná. Cítím, že se něco stane. Bojím se.
ČTEŠ
Jiní
ParanormalČlověk zprvu nevěří svým lidským smyslům, ale později začíná chápat, že všechno to, co se děje, se děje z nějakého důvodu. Zbývá jen ten důvod najít. Najít a zapudit. Zničit strach, který nás mění v krvežíznivé bytosti. Je tu ale dost zásadní otázka...
