✿Spolubydlící✿

"Nicku! Pusť mně."

"Kam mě to táhneš" začla jsem pištět a bouchat ho do zad, "Okamžitě mě pusť", nad každou mojí připomínkou se jenom pousmál...*Po tomhle začnu posilovat* pomyslela jsem si aspoň že měl hezkou kolínskou znovu jsem se pousmála nad svými myšlenkami, najednou mi hlavou probleskl nápad, pořádně jsem se napřáhla a kopla jsem ho do rozkroku, pustil mě, zavrávorala jsem a rozeběhla jsem se k našemu bytu, ještě jsem se ohlédla abych viděla svoje vítězství, viděla jsem že už běží zamnou zaběhla jsem do bytu, zamkla dveře a o dveře se opřela.

"Notaaak princezno pusť mě dovnitř" začal mě konějšit

"Musíš trpět za to že dneska musim spát na gauči, a za moje celoživotní trauma"

"Notaak někam tě pozvu", když to dořekl moje břicho hlasitě zakručelo, skoro celej den jsem nejedla. Nechtěla jsem jentak rychle odolat ale jídlo je jídlo.

"Fajn ale bude to velkej hamburger s hranolkama"

"Ten nejlepší co tu v NYC maj" dodal a já pootevřela dveře, stál tam a díval se na mě, až teď jsem si ho dokázala pořádně prohlédnout a nejen ho očuchat.

"Ještě jedna věc"

"Hmnm?" podíval se na mě zvědavě, "Jak se jmenuješ ? "

"Jsem Nick." 

Usmála jsem se "Já jsem Chloe"

"Jo já vím" Vytřeštila jsem oči "Jak to víš?" zeptala jsem se. Nebezpečně se přiblížil k mému uchu a pošeptal "Jsem věštec" a pak ukázal na můj náhrdelník se jménem.

*Ve městě*

"Notáááák pojď, nebuď srababa"

"Když já se ruských kol hrozně bojím." Ukázal psí oči ale já se jen otočila a dělala nedostupnou, a pak jsem zase ucítila jeho ruce na mém těle, venku byla docela zima a když se mě dotkly jeho teplé ruce projel mi mráz po zádech, a za chvíly už mě zase nesl přes rameno.

"Dobře, dobře pujdu jenom mě dej dolů" škemrala jsem. Opatrně mě sundal z jeho ramen a já se posadila do dvousedačky, když se za námi zaklapla pojistka pevně jsem se chytla držadla a zarazila jsem se do sedačky, Nick se mi smál ale ne tím výsměšným ale takovým soucitným smíchem. Kolo se rozjelo a já začla bejt uvolněná, vlastně se mi to dost líbilo, když jsme byli nahoře kolo se najednou zaseklo a já strnula hrůzou, Nick si toho všimnul, chytil mě za ruku a pevně ji stiskl.

"Neboj stává se to často bude to dobrý" stiskla jsem mu ještě pevněji ruku. Kolo se rozjelo asi po 5 minutách, už jsem byla unavená a tak jsme šli domu.

*Doma*

"nenechám tě spát na gauči"

"to jsi si měl rozmyslet dřív než jsi se vyspal s tou... ehm"

"Jdi spát do mojí postele"

"Díky ale nejsem si jistá jestli tam jste to nestihli taky" ušklíbla jsem se na něj a zašla jsem do koupelny. Teplou vanu, to jsem potřebovala, svlékla jsem se a oblečení nechala na zemi, do vany jsem si dala spoustu pěny a jen tam tak ležela, najednou jsem slyšela jak někdo zatáhl za kliku.

"Nicku!" 

zakřičela jsem na něj, jenom se spiklenecky usmál, šel k umyvadlu a začal si čistit zuby, byla jsem vážně ráda za tu pěnu, když odešel oblékla jsem se do bavlněných šortek na spaní a velkého vytahaného trika. Pak už jsem jen usla na gauči.

Tahle kapitola byla možná že jedna z nejdelších ale měla jsem nějak náladu na psaní tak snad vám to nějak nevadí :D <3