Jmenuju se Laura

16.Část

Došla jsem domů a jako první bylo to, že jsem se odvalila do koupelny. Všechno oblečení, které jsem na sobě měla jsem odložila na pračku a vstoupila do sprchy. Nechala jsem na sebe padat kapky teplé vroucí vody a přemýšlela jsem o všem, co se stalo v posledním dnu ...
Ano, furt přemýšlím.. Nemůžu na Johna jen tak zapomenout, to přeci nejde.. On ať si je šťastný s tou jeho courou, ale já jen tak šťastná nebudu ... To po mě nemůže nikdo chtít.. Když jsem vypla teplou vodu, po těle mi naskočila husí kůže. Obmotala jsem kolem sebe ručník a vydala se do pokoje, kde jsem se oblékla do tílka a kraťasů a vyvalila se na postel. ,,Lauro?" zaklepala na dveře mamka. ,,Jsi v pohodě?" dodala a šla směrem ke mě. ,,Ano.. Chtěla jsem si jen dát sprchu, nic víc.." řekla jsem neohrabaně.. ,,Dobře, kdyby něco, řekni.." řekla se smutný tónem mamka a odešla s pokóje..
Vždyť já nechci, ať se trápí i ona, jsou to moje problémy.. Jenom ji přidělávám starosti... Zvedla jsem se z postele a šla se obléct do teplejšího oblečení.. Vyšla jsem z pokoje a rozhlédla se v obýváku, jestli tam máma není.. Chvíli na to jsem slyšela téct vodu v koupelně, mamka se sprchuje, tak jsem toho využila a šla jsem do předsíně se obout. Vyšla jsem z baráku a zmizela ve stínu pouličních lamp, jako James Bond...

Omlouvám se, že tento díl je tak mega krátký ale má to svůj důvod.. Teď budou příběhy nějakou dobu z pohledu Lauřiny mamky. Snad vám to nebude vadit.. Mějte se ♡