little crazy, little sassy (MenT Cz Ff)

Part 4.

Náhradní autobus tu byl za hodinu, jediný plus v tomhle zpropadeným létě. Naštěstí jsem tentokrát seděla vepředu, přičemž mi nohu ovázal řidič.
Působil celkem fajn, až na silný německý přízvuk... ble.
Naštěstí? Doopravdy jsem řekla naštěstí? Přímo za mnou sedí ten potřeštěnej vloger a něco mele do kamery, tady fakt neusnu...

Zavřela jsem oči, ale i přes hlasité tóny R U Mine byl slyšet jeho hlas.
„No někdy se hold nedaří no... to asi říkám dost často co? Přece jen, každý tráví začátek prázdnin jinak, někdo je doma, někdo s kamarády a já v náhradním autobuse do Mnichova. Ozvu se vám až dorazím, čaaau!" Konečně ztichl, neskutečný. Podle zvuků začal dělat něco na počítači, možná stříhat video...

Kdo by řekl že ta cesta uběhne tak rychle? Přejeli jsme vstup do Mnichova a již projížděli centrem až k první zastávce pro hotel Müller, jak řekl plechový nahraný hlas z mikrofonu.

Pár lidí u hotelu jenž vypadal jak z hodně creepy hororu, snad nebude ten můj stejnej jako tohle. Brr.
„Apartmány D'Unervill" oznámil nám hlas. Fajn, tohle je podle všeho moje.
Celkem hezky vypadající pětipatrový dům. To nebude tak hrozný... ale je to Mnichov.

Vystoupila jsem - za stálé pomoci řidiče - vzala si kufr a odkulhala s poděkováním do hotelu. Ta noha je na pytel.

„ Hallo, wie kann ich Ihnen helfen?" Usmála se recepční. Do prčic, němčina, fajn... co potřebuju? Vypadnout!

„Eh... Hallo" dostala jsem ze sebe. „ Ich habe... Ein Zimmer im Namen... Amory gebucht." Tohle bude úplně špatně německy... neumím to! Podle sebe bych řekla že jsem mluvila o zarezervovaném pokoji na jméno Amory, ale ve výsledku to bylo možná o růžových klaunech.

„Ja" kývla „ Ich sehe" začala cosi hledala na počítači.
„Amory?" Ujistila se, po mém kývnutí vrátila pozornost obrazovce.

„ Sorry, aber der Name des Amorys nichts , hatte der irrt Hotel" zadrmolila. Nichts? Co? Ah.. už chápu. To není možný, jak že jsem si zpetla hotel? Jak že tu není nic na moje jméno? Wut?

„Ich..."
„Do you speak english?" Zadoufala jsem. Recepční se jen zamračila, a zakroutila hlavou. Tak to je v prdeli, slušně řečeno.
„ ich werde deine Mutter anrufen" zamumlala jsem nakonec, vzala si mobil a začala mámu prozvánět.

„Zarro?"

„Mami mám problém... na jméno Amory v hotelu nic není! Alespoň to ta ženská u recepce říkala!"

„chceš říct Paní Recepční ne? To je hloupost Zarro, zmatkuješ, sice byly malé problémy s objednáváním ale mělo to být v pořádku, dej mi jí k telefonu" Zdvihla jsem pohled k recepční, zabručela něco ve smyslu že jí chce máma a podala telefon s červeným obalem.  Chvíli spolu cosi brebentily německy, dokud mi paní mobil nevrátila. 

,,Nastala chyba, bohužel se špatně objednalo místo, pošlu to na kreditní kartu peníze a musíš se porozhlédnout po jiném hotelu." oznámila mi máma stroze. I kdybych chtěla něco namítnout, bylo by pozdě protože se ozvalo pípání oznamující ukončení hovoru. Jen jsem se na recepční smutně usmála a v rámci možností se odbelhala ven. Už teď vím že tyhle prázdniny budou ty nejhorší vůbec. Co jsem satanovi udělala? 

Další trochu kratší část is here :D  na počítači se moc nedá psát, ale tohle je výsledek asi za hodinu práce dneska po škole, budu se snažit psát na papír o přestávkách (možní i o hodinách :D) a pak to přepisovat, ale nevím no :/

Avrrile :)