Zarra Nikita Amory, tady měl někdo svou dceru tak moc rád že jí pojmenoval tak nejoriginálněji jak to jen šlo. Nejen že její otec, šílený Ital vedoucí jednu z mnoha pizzerií v Praze si přímo libuje v tom když může být jeho dcerka středem pozornosti...
Vzala jsem si pyžamo, higienu, a vyrazila do vedlejšího pokoje, kde by měla být funkční, použitelná sprcha. Naštěstí byly dveře do předchodbičky otevřené, takže jsem naštěstí nemusela klepat, ale rovnou vlezla do koupelny. Byla obyčejná, taková hotelová, nic extra, ale alespoň čistá.
Opřela jsem se o umyvadlo a koukla do očí mého odrazu. Šedá jako oceány se přelévala v inkoustovou modř a zase zpátky. Někteří lidé mi říkali že mám nádherné duhovky, ale mě vždy připadaly obyčejné a nevýrazné, ne, nebyly hezké. Svlékla jsem se, a o pár minut později mi na prochladlou kůži dopadaly horké kapičky vody, které postupně uvolňovaly ztuhlé svaly, a tlumily bolest v noze, i když i ta pomalu ustupovala sama.
Voda vždycky byla můj živel, živá, drzá, neporazitelná, nádherná... byly jsme stejné, až na to poslední. Když jsem vylezla, byly na řadě vlasy k rozčesání a zuby. Od pravidelného pohybu hřebenem po lesklých pramenech mě náhle vyrušilo cvaknutí dveří. Jen jsem se otočila, a vzhlédla do zelenomodrých známých očí.
"Tohle je hodně blbej vtip.." uteklo mi. Doopravdy je to on? Trochu moc velká náhoda, ne? Chvíli jsme jen jeden druhého pozorovali, než konečně řekl.
"Eh... nečekal jsem že se uvidíme.... ehm... no nic... asi to není úplně vhodný tady být... eh, půjdu..." a znovu za sebou zabouchl. Poslední co bylo vidět byly jeho rozkošně zarudlé tváře, nad čímž má tvář vytvořila pobavený úsměv. Ne, nerozptylovat se Zarro! Ne! Rychle jsem se převlékla do pyžama, a s věcmi v levé ruce vyšla ven.
"Moc se omlouvám... za to v tý koupelně..." vykoktal nervózně. Zasmála jsem se, že to nevadí, a podala mu ruku.
"Zarra"
"Jako ten obchod." podotkl s úšklebkem. "Honza." přesto se také představil, a ruku přijal. "To víš no, kdybych byla kluk určitě bych se jmenovala Hennes Maurtiz." usmála jsem se. Možná tím, že mi bylo jasné kdo on je, mi konverzace tolik nevadilo.
"No nic, asi bys měla jít." Podotkl nakonec, odpovědí mu bylo moje kývnutí. V zápětí se přede mnou otevřela chladná známá chodba, a po chvíli i prostost mého pokoje v kterém teď budu trávit dva měsíce.
Napsala jsem Sofi, mojí kamarádce, zprávu: Znáš toho youtubera Menta? tak vedle něj jsem jela celou cestu sem, a s ním sdílím jednu koupelnu, ale vím to jen díky Anet... to je mi tak podobný, no :D
Neodepsala, ale já to ani nečekala, dnes se vrací po tréninku baletu pozdě. Chvíli jsem projížděla sociální sítě, ale brzy mě to přestalo bavit, a já se ponořila do říše snů plných hororových výjevů a zelenomodrých očí.
Its here :D
další kapitola :D
Jako bonus vám sem přikládám "Mentovy perličky" hlavně od mojí kamarádky Anet :D tak si to užijte:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
