little crazy, little sassy (MenT Cz Ff)

Part 2.

Den "D"bohužel nastal , což znamenalo jediné. Musela jsem se rozloučit s dokonalou Prahou a nastoupit do vlaku směrem na hlavní nádraží, odkud jel dálkový autobus, až do Mnichova.
Rozloučila jsem se s mámou, Anet a tátou, ale vlastně bych byla radši kdybych se vůbec loučit nemusela. Praha je hrozná díra světa, ale německo nebyl zrovna můj šálek kávy.

Jelikož jsem jela sama, nikdo mi neřekl vedle koho budu sedět. Jediné v co se dalo doufat bylo že to nebude starý úchyl nebo bláznivá fanynka One Direction nebo Justina Biebera. To byly dva interpreti, lépe řečeno boyband a zpěvák které jsem z hlouby duše nesnášela.

„Volej mi Zarro jo?" Požádala mě Anet než jsem nastoupila na autobus smrti.
„Ano druhá mámo, spolehni se." Jen nade mnou protočila očima a svůj pohled stáhla k displeji telefonu.

Nastoupila jsem a posadila se na sedadlo číslo dvacet osm v sedmé řadě, naštěstí to bylo přesně u okénka, což bylo první plus na této cestě. Těsně před odjezdem se vedle mě posadil celkem mladý kluk, mohlo mu být tak devatenáct, v černém tryčku, kraťasech, na nohou měl očividně dost drahé boty a v ruce kameru.

„Jak můžete vidět jsem už v autobuse směrem do Mnichova..." super. Tak tohle je ještě horší než úchylové nebo šílené fanynky, vlogeři. Neustále o něčem melou, fotí a natáčí, no to bude fakt perfektní cesta.
„Tak já se vám ozvu z první zastávky, čau!" Kameru vypl a schoval jí do tašky. Taková běžná, rutinní záležitost že?
Aby bylo jasno, nic proti vlogerům a celkově lidem natáčejícím na YouTube nic nemám, ale když sedí vedle vás.. ta hezký to už není.

„Ehm... nebude ti vadit když by jsi byla na pár záběrech mého videa? Jestli budeš chtít vystříhnu tě, jen se radši ptám." Promluvil na mě. Z očí si sundal brýle a já tak měla možnost spatřit jeho modrošedé duhovky.

„Na pohodu, je mi to ukradený, když mě nebudeš nutit něco řikat." Ušklíbla jsem se, nasadila si do uší bílá sluchátka a dál ho ignorovala. Do uší se mi začala lít dokonalá hudba v podobě písničky Story of my life od Astronautalise. Ten rap byl naprosto dokonalej.

„ I was raised by a pack of wolves,
nursed in our nations capital.
Taught to hunt and gather food,
and howl at the moon in the reflecting pool" mumlala jsem společně s Andym ze sluchátek. Ten vloger vedle mě zdvihl obočí a já protočila očima.

„Tak promiň no" teatrálně jsem si povzdechla, ale vloger se jen pousmál a zakroutil hlavou.
„V pohodě, jen mě překvapuje že někdo jako ty poslouchá rap, a zrovna Astronautalise." Kdybych seděla na židli, pravděpodobně z ní spadnu, někdo takový zná tak dokonalého interpreta?

„Jako já?" Nakrčila jsem jedno obočí.
„Popravdě vypadáš na Beliberku, možná tak mixerku." Podotkl s pobaveným úsměvem na hrozně atypicky vytvarovaných rtech.

„Pffsss... já jsem hrdá členka fandomu Mudhoney, Nirvany, Green Day, Astronautalise a Arctic Monkeys jestli se tomu tak dá říkat." Odfrkla jsem si na oko uraženě, ale konverzace s ním mě začala celkem bavit. Nakonec to přece jen třeba nebude tak marný.
„Moc nemusím punkrock ani rock, spíš ten rap nebo lepší pop" podělil se se mnou o svůj názor.

„S tím rapem souhlasím, kvůli slovu pop málem zvracím." Ušklíbla jsem se na něj drze a zašmátrala v tašce po pití. Přesněji řečeno po zeleném fakeeru který byl mým nejoblíbenějším pitím po tekuté jednorožčí duze, samozřejmě.

„To je ta přepojatost Punkrockerů." Úšklebek mi snad ještě drzeji oplatil.
„To je ta debilita pop fanoušků"řekla jsem o něco víc hlasitě než bylo původně myšleno, protože další písničkou bylo Touch Me Im Sick. Dokonalý.