*Wassup* [Dokončeno]

*Je nám to líto,ale boužel zemřel*

∆Lucka∆
Ráno mě probudilo pravidelné třískání dveří..
Nejdřív jsem nechápala,ale pak mi to došlo,když jsem viděla úplně zeleného Honzu,který pil v kuchyni vodu..

Vstala jsem a šla si lehnout do ložnice..

Otevřela jsem dveře a plácla s sebou do neustlané postele..
Jen jsem tam tak ležela s hlavou v polštářích a snažila se usnout..

*Přišel Honza*
"Jsi v pohodě??" řekne ustaraně.

"Joo" řekla jsem trochu otráveným hlasem..

"Dobře..Hele,musím ti něco říct..No víš,dneska přijedou rodiče a ségra,vadí??" jen jsem se otočila na záda a pronesla:

"Nemohl jsi mi to říct dřív??"

"Taky jsem se to dozvěděl až teď.."

Jen jsem se zvedla a odešla dolů do obýváku,kde jsem si pustila televize a koukala na dokumenty..
Přikryla jsem se dekou a ještě na chvíli usnula..

∆Vadim∆
Ráno mě vsbudila strašná bolest hlavy a břicha..
Okamžitě jsem se zvedl a běžel do koupelny,kde jsem vyprázdnil svůj žaludek..
Zahlédl jsem se v zrcadle a lekl jsem se a přemýšlel,co se asi tak mohlo stát..

Neřešil jsem to a šel zpátky do pokoje přes obývák..

Spatřil jsem tam Lucku..
Ležela na gauči a vypadala dost unaveně..
Jen jsem tam chvíli stál a pozoroval jí,ale pak přišel Honza,tak jsem radši šel dál..

"Co se ti stalo??" vyjekl na mě Honza.

"Abych pravdu řekl,nemám ani páru,co se mohlo včera stát..A teď mě omluv,jdu si ještě lehnout.."

řekl jsem a následně odešel..

∆∆∆
"Je nám to líto,ale bohužel zemřel.."

"Lucko??..Jsi v pohodě??" zeptal se mě Honza,když mě viděl sedět zadýchanou na gauči..

"Jo jsem,zdál se mi další debiln* sen"

*Hej!! Musím vám něco ukázat!!!*

"Tak pojď jsem!!" jeknu na něj,aby mě slyšel..

Měl v ruce notebook a běžel ze schodů..
Ale na asi čtvrtém schodu zeshora se mu podlomila noha a Vadim spadl ze schodů..

Okamžitě jsem vyběhla mu pomoct..

Naštěstí byl celkem v pohodě,ale měl zlomenou ruku a rozbitej počítač, protože odletěl strašně daleko a rozflákal se..
Odvezli jsme Vadima do nemocnice,kde mu dali sádru a šli jsme domů..

Doma jsem udělala něco rychlého k snědku a kluci si pak ještě objednali pizzu..
Jen tak jsme tam v tom obýváku seděli.. Vadim si hladil sádru a Honza hladil mě po zádech..
Jelikož už bylo pozdě,tak jsem chtěla jít spát,ale rozezněl se zvonek od našeho bytu..

Honza se tam šel podívat a začal křičet..

"Mami!!Tati!! moc rád vás zase vidím."

Já a Vadim jsme jen zamávali z poza obýváku a dál se věnovali televizi...

Honza pak jen pro jeho rodiče zařídil pokoj,který tam ještě nějaký volný byl a šel zase k nám..Jen si vzal mobil a šel zase zpátky....

"Už asi půjdu spát,dobrou!!"

"Dobrou!!" Odpověděla jsem Vadimovi a zamyslela se..
"Pak mi došlo,že to,co se mi zdálo se vyplnilo...Co když se mi vyplní ten sen,který se mi zdál předtím"

Začala jsem dost silně panikařit,ale uklidňovala jsem se slovy,že je to jen sen..

Došla jsem do ložnice,zavřela,vysprchovala se a zalezla do postele...
Honza ještě stříhal vlog..
Furt jsem musela myslet na to,co se mi zdálo dopoledne..
Ta věta se mi furt přemítala v hlavě,jako nekonečný příběh..

"Je nám to líto,ale bohužel zemřel.."

(Konec)

Omlouvám se za extrémě krátkou část,ale teď nějako nestíhám psát,protože ve škole píšeme několik vstupních písemek najednou...

Budu se snažit vydávat trošku delší části a pravidelněji..

Děkuju za přečtení😃😃