*Wassup* [Dokončeno]

*Tak můžeme jít??*

∆Lucka∆
Ráno jsem se vzbudila jsem asi okolo 10:00..
Divila jsem se,protože vždycky jsem stávala v 6 hodin a vždy brečela..

Dneska to bylo jiný,měla jsem dobrou náladu a super pocit..
Asi jsem se poprvé za ty 2 dny dobře vyspala..

Jen jsem se přetočila na posteli k nočnímu stolku,kde ležel můj telefon.

Zapla jsme ho a všimla si Vadimovi zprávy..

"Ty jdeš dneska zařizovat ten pohřeb"

Takhle zpráva mě trochu zaskočila..

"Asi jo proč?"

"Chtěl jsme se tě zeptat, jestli nemůžu již s tebou??"

"Jasně,že můžeš!"

Odepsala jsem odpověď a šla se chystat..

Otevřela jsem skříň a vytáhla si pohodlné kalhoty s tričkem..

Nakonec jsem se ještě namalovala,učesala a byla připravená k odchodu..

Když jsme odcházela z ložnice,tak mi došlo,že je venku zima a  budu potřebovat mikinu..

Opět jsem se vrátila,otevřela skříň a chvíli přemýšlela,jakou mikinu si asi vezmu..

Chvíli jsem zabrouzdala pohledem na Honzovo oblečení..

Nakonec jsem si hrábla pro Honzovu mikinu,která ležela vedle jeho triček..

Mikinu jsem rozložila,natáhla ruce,abych si ji prohlédla a následně ji přitiskla ke své hrudi..

Ukáplo mi z očí pár slz,ale hned jsem je utřela..

Mikinu jsem si přetáhla přes hlavu a vyhrnula rukávy..
Nasadila jsem si kapuci,zavřela skříň a šla..

V polovině schodů mi začal zvonit telefon..
Vyndala jsem si ho tedy ze zadní kapsy mých kalhot..
Když jsem viděla,kdo volá,musela jsem se sama pro sebe usmát..

"Ano Váďo??" řekla jsem,když jsem zvedla hovor

"No,kde a kdy na tebe mám čekat??"

"No,já už vycházím,tak záleží na tom,kde jsi.."

"Už jsem skoro v Pardubicích,autobus měl zpoždění.."

"Fajn,tak já na tebe počkám na hlaváku,hm??" řekla jsem a on kývl..

Mobil jsem si strčila opět do zadní kapsy kalhot,ohla jsem se přes bříško,abych si mohla nazout boty a šla jsem směr hlavní nádraží..

Cestou jsem procházela okolo míst,kde jsme chodívali i s Honzou,když jsme ještě spolu nebydleli..
Dojmulo mě to a začala jsem brečet..
Nebyl to takový ten hysterický pláč,byly to jen drobné slzy,které se mi kutáleli po tváři..

Nakonec jsem se nad tím vším usmála a dál pokračovala v cestě na hlavák..

Byla jsem už kousek od nádraží a zaregistrovala jsem vibrující mobil v mé kapse..
Okamžitě jsem mobil vytáhla a přijmula hovor..

"No prosím tě,kde jsi??" řekl Vadim a bylo slyšet,že je zadýchaný..

"Skoro u nádraží..Počkej tam na mě"

"Fajn" řekla jsem a přidala do kroku..

∆Vadim∆