Mafiánova kořist

...Never say never...

Z pohledu Lisy

Šla jsem směrem, kde jsem zahlédla silnici. Ano, bylo riskantní zkusit jet stopem, ale jak jinak bych mohla přežít?? 

Dorazila jsem k silnici, na které zatím nejelo žádné auto. Najednou jsem uslyšela zvuk, který jsem okamžitě poznala. Srdce jsem měla až v krku, z toho, jak jsem se bála, aby tam nebyl Nick. Co by vlastně bylo, kdyby to byl on, nebo nějaký jeho bodyguard?? Co by bylo, kdybych zůstala u něho?? Žila bych vůbec?? A Co by vlastně bylo, kdyby mě tenkrát nikdo  neunesl??

Moje přemýšlení zkazilo auto, které se ke mně v rychlosti blížilo. Snažila jsem se zaostřit řidiče. Díkybohu, se tam nenacházel nikdo, koho bych typovala do Mafie. Muž kolem čtyřiceti let s brýlemi na nose, si mne všiml. V rychlosti mi došlo, že musím dát ruku abych naznačila, že chci svést. 

Auto během chvilky přijelo až ke mně a já se popravdě bála, že nezastaví. Naštěstí začal zpomalovat, až zastavil auto plně. Pohodil hlavou směrem ke dveřím auta a já to vzala jako souhlas ke svezení. Otevřela jsem dveře a naklonila se do auta. Muž vypadal vesele naladěn a i přes únavu a naprostou nechuť ke smíchu jsem mu byla vděčná, že zastavil. Pozdravil mne a já mu to opětovala. Nabídl se, že mě hodí kam chci směrem kam jede on. Bez přemýšlení jsem se usmála a zvládla jsem vykouzlit takový úsměv, neúsměv. 

Cesta probíhala v tichosti. Konečně jsme vyjeli z toho prokletého lesa a já v dálce viděla menší městečko. Hned jsem ho poznala, jsem kdysi jezdila za babičkou, která bohužel už není mezi námi. ,,Tady mi prosím zastavte někde", muž na mě hodil pohled. ,,Kousek odtud je obchodní centrum, budu tam vystupovat a pokud máte zájem, můžete tam vystoupit se mnou."
Proti tomu jsem nic nenamítala a koukala dál z okýnka.
Klížily se mi oči a už jsem měla chuť usnout, když jsem si všimla benzínové pumpy. V normálních okolnostech bych se o ní nezajímala, ale zaujala mne auta stojící na jejím parkovišti. Byly to luxusní vozy a vedle některých z nich stáli muži, ti které bych poznala na míle daleko. Musel mezi nimi být i on. ,,Šlápněte na to prosím vás!!" Zakřičela jsem. Koukl na mě nechápavým výrazem, ale viditelně zrychlil.  Ohlédla jsem se z okýnka a všimla si, že nikdo z nich na mne nijak zvlášť nereaguje.
Až na jednoho..až na něho..!