Mafiánova kořist

...Chřipka???...

Z pohledu Nicka

Leželi jsme bok po boku v posteli a sledovali Teorii velkého třesku. Shodli jsme se totiž, že dnes večer se pobavíme. Liss, nalepená na moji hruď byla měla celý obličej od smíchu rudý a já na tom musel být podobně.
Zrovna byla scénka u které jsme se začali smát na celé kolo, když začala Liss dost kašlat. Vlastně, vnímám už nějakou dobu, že divně kašle, avšak myslel jsem, že se jedná jen o nějakou rýmu, nebo tak. Párkrát jsem se jí na to ptal, ale vždycky jsme dospěli k názoru, že to je nastydnutí.
Najednou se zvedla a utekla společně s kašláním z ložnice. Já, jakožto za moji láskou jsem vyběhl taky.
Zvuky chrchlání se ozývaly z koupelny, do které když jsem vstoupil, viděl jsem Liss klečící s hlavou nad záchodovou mísou, jak kašle krev. ,,Lásko co ti je??!"
Už vypadala že si oddychla. ,,Já nevím, zajdu k doktorovi neboj se. Bude to maximálně nějaká chřipka." S vázáním jsem přikývl i když jsem měl obavy. Co když ji bude něco vážného??! Ne, tyhle myšlenky jsem rychle odehnal. Nedokážu si bez ní už představit život. Miluju ji víc než cokoliv na světě. ,,Pojď už si lehnout. Hlavně ať ti nic není." Na to jsem se jí přitiskl na rty a ona rychlostí blesku spolupracovala. Nad tím jsem se musel pousmát...

Ráno

Z pohledu Liss

Vstala jsem brzy a Nick ještě spal.  Vzhledem k tomu, že jsem neměla náladu náladu na to, ležet dál, zvedla jsem se a šla do kuchyně. Poslední dobou vůbec nemám chuť k jídlu, což by napovídalo chřipce. Alespoň jsem tedy dala do toustovače dva tousty pro Nicka.
Najednou mi začal vibrovat mobil. Když jsem se na něj podívala, všimla jsem si, že mi volá Amy. Zvedla jsem telefon a přiložila si ho k uchu.
,, Haló??"
,,Ahoj Amy, co potřebuješ??"
,,No, chtěla jsem se zeptat. Dneska jedu na kontrolu s malým a napadlo mě, že bys mohla jít se mnou. Jim je až do večera v práci. Tak kdyby se ti chtělo. Mohly bychom potom zajit třeba na kafe, co říkáš?"
,,Jo, to zní fajn."
,,Super! Za dvacet minut jsem u tebe!!"
A s tímto hovor zavěsila. Celá Amy.
Došla jsem do ložnice s úmyslem vzbudit Nicka, jestli nechce jít s námi. Když jsem tam ale došla, ještě spokojeně oddychoval. Já nemám srdce ho vzbudit. Jo, zní to opravdu divně. Ale kdo by to udělal? Rozhodla jsem se tedy že mu napíšu vzkaz, ať se o mě nebojí. Vytáhla jsem oblečení že své skříně a potichu se vytratila z místnosti do koupelny, kde jsem se převlékla.
Z pracovního stolu jsem vzala lepící papírek a napsala jsem tam kam jedu a že budu brzy doma, ať nepanikaří. Jakmile jsem cvakla propiskou, domem se rozezněl zvonek. Rychle jsem čapla papírek a donesla ho na stůl k již hotovým toustům.
Doběhla jsem do předsíně, nazula si bílé Conversky a už jsem běžela k hlavní bráně, u které stálo černé BMW. Kdysi jsem záviděla Amy její bohatství. No, už jsem za vodou...

,,Tak ať ti to dobře dopadne!!" Zakřičela na mě Am přes celou nemocnici. ,,Tobě taky! Ať jste oba zdraví!!" Na to jsme se každá rozešla svým směrem. Abyste byli v obraze, v autě jsme se rozhodli, že zatímco ona půjde na ultrazvuk, já si skočím s tím kašlem k doktorovi. Nastoupila jsem do výtahu a zmáčkla třetí patro. Když se výtah rozjel, přemýšlela jsem jestli to nemůže být něco horšího. Co kdyby?
Více už jsem přemýšlet nemohla, protože se výtah i se mnou zastavil a já vystoupila. Zašla jsem do dveří s cedulkou oddělení, na které jsem měla namířeno.
Přišla jsem ke dveřím ordinace a třikrát zaklepala. Během chvilky mi otevřela mladší sestřička. Mohlo ji být kolem dvaceti-pěti let. Když mě uviděla pokynula mi hlavou abych vstoupila. S úsměvem jsem tak udělala. Když jsem vešla, u stolu seděl postarší doktor v bílém plášti.
,, Dobrý den, co pro vás můžeme udělat??"
,, Dobrý. No, už nějakou dobu dost kašlu - párkrát už jsem vykašlala i krev, nemám chuť k jídlu a hubnu. S přítelem si myslíme, že to je chřipka, ale chceme mít 100% jistotu.
Najednou doktorovi úsměv na tváři zmizel...

Tak co si myslíte?? Má chřipku??
Doufám, že se líbí :)) díky moc :*