Mafiánova kořist

... Nenávidím se!!...

Z pohledu Lisy

Probudila jsem se a mžourala očima po pokoji. Došlo mi, že jsem opět u něj.
Převalila jsem se na druhý bok a teprve teď jsem si všimla Nicka, ležícího vedle mě. Teď vypadal jinak. Nešel z něj strach..naopak, jsem měla pocit, že z něj září čistá nevinnost. Jeho tmavé vlasy, které byly rozcuchané do všech stran, jeho pootevřená pusa, že které se linulo pravidelné oddechovaní a jeho vypracovaná ramena a hruď, která mu koukala zpod peřiny. S takovým mužem bych se chtěla jednou ráno probudit a vidět v jeho očích ne nenávist, jako teď, ale čistou lásku. Vedle něj by ležel malý chlapec, který by se usmíval od ucha k uchu a když by si mě ti dva všimli, s úsměvem se na mě otočili. Malý syn by mi řekl :,,Ahoj mami!". A on by mi dal polibek do vlasů se slovy :,, Dobré ráno lásko!" Tohle je můj vysněný život.. ale někdy bůh nemá smysl pro humor, protože až se probudí, zažene mě opět do dávky denního stereotypu a já budu jen ubohá služka..

Z pohledu Nicka

Probouzím se. Než otevřu oči, cítím její pohled upnutý na mě. Cítím její vůni, její dech a v nějakých chvílích mám pocit, že slyším i její srdce. Otevírám oči a všímám si, že její spokojený pohled se mění na vystrašený. Otáčí se ke mně zády a pokládá hlavu na polštář. Vždy jsem snil probudit se po boku své usmívající se ženy, které bych dal pusu do vlasů a řekl :,, Dobré ráno lásko". Do toho by se přiřítil náš malý syn s úsměvem na tváři. Já bych se však ještě zvedl a došel ke kolébce, odkud bych zvedl svou malou princeznu. Ano, zní to ode mne dětinsky a vím, že se toho nedočkám. Vždy budu jen ten mafián, kterého budou chtít jen laciné děvky. Kdo by se také zamiloval do někoho, kdo vás unese a vystavuje vás strachu. Vím ale, že i přes to všechno by byl tohle můj sen.
Moje matka mi vždy říkala, abych nikdy nepřestal věřit, že se stane něco úžasného. Já věřil. Vždycky věřil.. ale ten plamének zhasíná..
Ve svém životě jsem byl jedenkrát opravdu šťastný a to bylo se Sandrou. Ale ty časy jsou pryč a už se nikdy nevrátí..
Nevím co mě to napadlo, ale měl jsem nutkání ji obejmout. Vzal jsem svou ruku a obmotal ji kolem jejího pasu. Nečekaně sebou škubla. Nechal jsem ji a svoji ruku dal pryč. Ona se však otočila čelem ke mně. Měla zavřené oči. Nevím proč, ale tentokrát ona mi dala svou ruku kolem mě. Zavalila mě vlna..
Štěstí a radosti???
Zavřel jsem oči a rozhodl se, ještě si na chvíli zdřímnout..

Probudil jsem se, ale vedle mne nikdo nebyl. Lekl jsem se, že jí zase napadlo udělat nějakou kravinu. Rozhlédl jsem se po pokoji a viděl jsem ji u okna jak pozoruje zahradu. Jenom v boxerkách jsem vstal. Přehodil jsem přes sebe obyčejné černé tričko a tepláky. Došel jsem ke dveřím. Jediné na co jsem se zmohl bylo :,,Za chvíli tě očekávám na snídani." Poté jsem zabouchl dveře a odešel.

Sedím u stolu, když najednou zbystřím a slyším kroky směrem do kuchyně. Jak jsem předpokládal, byla to ona.
Podívala se na mě, avšak rychle zase sklopila pohled a sedla si ke stolu. Celou dobu jsem se koukal jen a jen na ní. Nastávala situace, za kterou jsem se nenáviděl čím dál víc. A to je pocit zamilovanosti k ní. K dívce, která mě nenávidí. K Lise Johnsonové...