Facebook Love /JiKook CZ FF/ ✔

35. díl - konec

Je to přesně rok od TaeHyungovi smrti. Rok, co jsme přišli o člena naší rodiny a také skupiny. Chyběl nám. Opravdu moc. Naše psychika se zhoršovala. Skoro nikdo nic neříkal, pokud to nebylo opravdu nutné. Pořád jsme se přes to nepřenesli.

"Sakra kluci!!!" bouchl do stolu YoonGi a stoupl si.

"Nebudeme tu pořád sedět a koukat do stolu. Už je to podělanej rok od jeho smrti. Něco jsme mu slíbili sakra. Tak mu dokažme, že nezemřel nadarmo. Jimine, JungKooku...udělal to proto, aby jste spolu byli šťastní. Tak taky něco s tím dělejte." řekl co měl na srdci se slzami v očích a pomalu odešel.

"YoonGi..." snažil jsem se ho zastavit, ale Rap Monster mě chytil za ruku.

"Má pravdu." povzdychl si Rap Monster.

"Kluci...dneska máme koncert. Napadlo mě...zazpíváme TaeHyungovu písničku. Pro něj. Aby věděl, že stále je v našich srdcích." navrhl Hoseok.

"Je to pro tebe důležité Hobi. Uděláme to. Pro tebe...pro něj." pohladil jsem ho po rameni.

"Děkuji." usmál se a chytil mě za ruku.

"Pro bratra cokoliv." chápavě jsem se na něj usmál a kluci kývli.

Tohle bude ještě zajímavé...

***

"Kluci, takže...domluvíme se takhle. Bude to jako každý jiný koncert, akorát na konci budeme zpívat Taeho písničku." zopakoval Rap Monster, když jsme byli v šatně a holky kolem nás skákaly, jak my jsme pískali.

Tak ne úplně doslova, ale trochu jsme jim rozkazovali co a jak.
Oblékli nás do čerbého oblečení a zbývalo nám pár minut.

"Kluci, zvládneme to." řekl povzbudivě Jin a následovalo skupinové objetí.

"Jděte." řekl nám manažér a my tedy šli. Začali jsme s Butterfly, následně Run, I Need U a dalších několik.

"Dneska je to pro nás opravdu těžký den. Je to přesně rok, co se Taemu stala nehoda, kterou bohužel nepřežil. A proto, abychom mu dokázali, že je pořád v našich srdcích budeme zpívat jeho oblíbenou písničku. A omluvte Hobiho, jelikož mu není nejlíp. Měl rok tajný vtaz s naším TaeHyungiem, takže je to pro něj stále velká rána." řekl Rap Monster a setřel si slzu.

Začali jsme zpívat All Of Me a Suga s Hoseokem tam přidali své vlastní úryvky. Bylo to vše, co měli na srdci. Ale problém je v tom, že žádná slova většinou nedokážou popsat, jak se člověk uvnitř doopravdy cítí.
Hoseok si musel sednout na zem, protože to vypadalo, že se každou chvíli zhroutí.
Jin ho hlídal, jinak jsme pořád zpívali.
JungKook ke mě na konci přišel a objal mě s tím, že to nezvládá.

ARMYs nás celou dobu podporovaly. Máme super fanoušky, kteří nás chápou a podporují nás, abychom se nevzdávali. No...co víc si přát, že?

"Lidi...jste opravdu užasní. Milujeme vás a jsme za vás rádi. Děkujeme za vaši podporu." rozloučili jsme se a šli do šatny, kde jsme se mohli v klidu vybrečet.

Přitiskl jsem si k sobě JungKooka a brečeli jsme spolu.

"Já jdu na záchod." vzlykl.

Políbil mě a odešel. Všiml jsem si Sugy, jak sedí sám na gauči a pláče. Sedl jsem si k němu a kolem pasu ho objal. On si položil hlavu na mé rameno a tričko jsem začínal mít trochu mokré od jeho malinkých slziček.

"Hyung...to bude v pořádku. Sugí..." hladil jsem ho po vláskách.

"Nebude...Jiminie???" vzhlédl ke mě.