Don't say it!

#1

Jsem Katelyne Harrowová a chodím na střední školu, mám mladší sestru. Tenhle záznam píši pro dívky, aby se tohohle vyvarovaly!

Před třemi lety jsem byla zcela obyčejná dívka, která měla všechno, co si přála, ale jednoho dne se úplně všechno zvrtlo.

Se svoji sestřenicí jsme po hodině baletu šly k nádraží směrem domů. Už byla tma a nechtělo se nám čekat, až pro nás přijedou. Skoro jsme byly už v ulici kousek od nádraží a najednou se na nás vrhli dva chlapi. Jeden z nich zaútočil na mě a druhý vzal sestřenici, brutálně ji shodil na zem a odvlekl ji za budovu nádraží. Hrozně křičela a plakala. Volala na mě, ale já jako bych byla mimo, ztuhla jsem.

Čekala jsem, co se bude dít. Po minutě jsem byla už nervózní a on se na mě jen díval. Stál za mnou a já se strašně chtěla otočit. Trochu jsem se poohlédla a zadívala jsem se na něj. Byl bledý a nevypadal, že mi chce ublížit. Měl na sobě tmavé a špinavé džíny a černou mikinu s nápisem "Don't say it". Moc jsem mu ale neviděla do tváře. Vypadal asi o něco starší než já, ale určitě mu nebylo víc než 20 let. Pořád jsem si ho prohlížela, až ucukl, trhl se mnou a táhl mě za ruku ke křoví. Poohlédl se za sebou a já si všimla, že ten druhý, co odtáhl mou sestřenku někam pryč, jde za námi. Zavolal: "kámo pojď sem! " ten kluk se na mě koukl a poodešel. Chvilku si něco povídali, ale já nic neslyšela. Nevím, proč jsem neutekla. Najednou se ti dva začali hádat, ten mladší vyváděl a hrozně se rozčiloval. Nechápala jsem, co se to děje. Ale pak jsem si řekla: "kde je má sestřenka, co ji ten druhý mohl udělal?". Pokusila jsem se trochu přiblížit, abych trochu slyšela, o čem si povídají, ale nic jsem skoro neslyšela, jen útržky slov. Něco jako: "Cos to udělal! To jsme přeci nechtěli! A teď mi řekni, co s ní a tou druhou uděláme?!", křičel na toho druhého ten mladík. Uvědomila jsem si, že mám příležitost utéct.

Pomaličku jsem se přikrčila a šla k budově, kde byla sestřenice. Už jsem tam skoro doběhla, ale najednou mě zastavila něčí ruka. Byl to ten kluk. Chytl mě za mé bolavé rameno. "Au, au", zasténala jsem. Koukl se na mě vážným pohledem a já ucukla. Najednou mě pustil a řekl: "Běž, než sem přijde a neohlížej se". V té panice jsem poslechla. Nechala jsem tam moji sestřenku úplně samotnou. Běžela jsem kolem budovy, kde by měla být, ale neviděla jsem ji. Tak jsem utíkala...

Nechala jsem ji tam. Pane bože, co jsem to udělala?!.

Ahojky... Tak jsem se rozhodla, že sem přetáhnu moji starou povídku z asku. Trochu jsem ji ale upravila. Doufám, že se bude líbit. Byla bych i ráda za názory :).

@EveLaynee