7 Deadly Sins - Book One || BTS ff [CZ]

Avaritia

Lakomství (Avaritia) též lakota, se vyznačuje neochotou se dělit s bližními nebo potřebnými.

* * *

Jak bych to řekla.

Poslední týden pro mě byl...vyčerpávající. Zářez tady, zářez tam, všude samý hřích, no znáte to, dnešní generace je pěkně zkažená. A to se mi líbí.

Po té chvíli už tomu všemu přicházím na kloub a dokážu své schopnosti udržet na uzdě, mít je pod kontrolou. Proto jsem se dnes rozhodla ignorovat v sobě volání svého šestého smyslu a prostě si dát den oraz. A skoro se mi to i povedlo.

Zrovna jsem v obchodě procházela mezi regály plnými alkoholu s cílem najít si lahev perfektního bílého vína pro osamělý večer, s osamělou večeří a s osamělým filmem. Docela jsem se i těšila.

Když jsem konečně vyhlídla mezi všemi těmi odrůdami svou oblíbenou, neváhala jsem a vztáhla jsem ruku k poslední lahvi. Během pár vteřin tam někdo vlítnul, chňapl po lahvi a bleskurychle ji umístil do svého košíku. Nejdřív jsem chvíli jen tak šokovaně přihlížela té bezrozměrné katastrofě, s otevřenou pusou a absolutně nechápavým výrazem. Ale pak, když mi to pořádně došlo, krev mi začala vřít v žilách. Ta byla poslední!

„Ehm, omlouvám se, pane, ale to byla moje lahev," snažila jsem se to řešit nejdříve v klidu. Ten otrapa se na mě roztomile zakřenil. To vážně?

„Nevidím na ní žádnou jmenovku nebo tak." Přehnaně sladce se usmál a ve mně začaly pomalu vřískat první sirény. Tady to smrdí hříchem.

„Zrovna jsem se chystala si ji vzít. A vy jste mi ji sprostě ukradl!" začaly mě maličko ovládat moje schopnosti. A vida, temperament je zpátky.

„Opakuji, nevím nic o tom, že by byla vaše, takže jsem vám nic neukradl. Vezměte si jinou lahev, tahle je moje. Nedám vám jí," mluvil ke mně úplně v klidu, stále s tím přiblblým úsměvem přilpeným na obličeji. To mě štvalo nejvíc.

„Tohle je moje oblíbená odrůda, jinou nepiji. A je to poslední lahev. Byla bych vám opravdu vděčná, kdybyste si vybral jiné víno a mně přenechál tohle. Podívejte se, jsou jich tu desítky. Prosím," zkusila jsem jeho taktiku, znovu se uklidnila a nasadila celkem slušnou atrapu upřímného úsměvu.

„Ale já vám ji prostě nedám. Chci ji." Nejen moje smysly, ale i všechno okolo křičelo lakomství. Musela jsem se čím dál tím víc snažit, abych ignorovala svoje choutky po hříšnosti.

Abych trochu zaměstnala svůj mozek, zabloudila jsem zvědavě očima na obsah jeho košíku a to, co jsem tam viděla, mě totálně dopálilo. Ten hajzlík měl v košíku ještě jedno!

„No to snad ne! Vždyť máte dvě! Sakra, to mi to jedno vážně nemůžete dát?" dívala jsem se na jeho tmavé vlasy vykukující z pod čepice, kterou měl nasazenou obráceně a snažila jsem se nemyslet na to, jak ho ze sebe nechávám vyšukat ten vztek a jeho tak zbavuju té proklaté hamižnosti. Pak bychom si mohli dát ty dvě lahvě vína.

Dost! Sakra dost!

„Já se ani jedné z nich vzdát nehodlám. Tak se dohodneme takhle," začal a já, respektive můj reprodukční orgán, jsme okamžitě nastražili uši. „Půjdete se mnou na večeři a ta dvě vína si dáme spolu."

Špatnej nápad. Moc špatnej nápad.

„Tak jo," kývla jsem na to.

Ale notak! Cože?! Tyhle nový schopnosti jsou vážně na prd! Chtěla jsem jeden večer! Jeden volnej večer, aby si moje intimní partie aspoň na chvíli odpočinuly, a místo toho už zase jdu s nějakým náhodným hříšníkem ze supermarketu k němu do bytu.

Osvobozování lidí od hříchů je fakt náročná práce!

* * *

Přesně jak jsem tušila. Ani žádná večeře neproběhla. Vlastně to probíhalo nějak takhle - zaplatili jsme v supermarketu, vzali si taxi, odjeli k němu do bytu, práskli za sebou dveřmi a okamžitě se na sebe vrhli.

Přirazil mě ke dveřím, ruce mi přišpendlil nad hlavou a políbil mě na krku.

„Hoseoku," donutil mě tak vzdychnout.

Ruce neudržel ani chvilku při sobě a hned si začal nárokovat skoro všechny části mého těla. Už teď jsem cítila to spojení mezi mnou a jeho hříchem, až ho na mě skoro přenesl. Teď bych se teda s nikým vážně nedělila.

„Jsi vážně krásná, Seon. Jsem tak rád, že jsi teď tady," usmál se do polibku a pak ze mě nedočkavě strhnul můj kabátek.

„Je fajn, že jsi rád, protože to, že jsem teď tady a chystám se udělat něco, na co v životě nezapomeneš ti v určitých ohledech dost pomůže," vykoktala jsem ze sebe pyšnou samochválu, zatímco jsem bojovala s jeho opaskem a pak jsem ho vášnivě políbila. Neustále si kousal rty a to spolu se silným odérem lakoty způsobovalo, že jsem to chtěla udělat hned a tady.

A tak jsem to udělala.

Zbavila jsem nás toho minima oblečení, co na nás ještě zbylo a když se chystal do mě ponořit, obmotala jsem své nohy okolo jeho boků. Znovu mi přidržoval ruce nad hlavou a tvrdě do mě přirazil. Nepáral se se mnou a to se mi líbilo.

Opět jsem cítila obrovskou energii, která se nad námi vznášela a při našem počínaní docházelo k její výměně. Zasypával mě tisícem polibků a svýma rukama hýčkal moje tělo. Občas jsem se neubránila přidušeným vzdechům a nebo hlasitému křičení. Odevzdával mi svůj hřích a já mu na oplátku věnovala svůj velkolepý orgasmus.

„Dáme si to víno?" zeptal se zadýchaně, když naposledy přirazil s přidušeným vzdechem.

Pořád jsem vstřebávala otřesy našeho orgasmu a přílivu další špatné, negativní energie jeho hříchů. Ale byl čistý, o to šlo.

„Jo, dáme, protože mám na něj chuť už od té doby, co jsi mi ho ukradl v tom obchodě. Jinak, je zábavný, jak měníš nálady mezi roztomilým troubou a sexy hříšníkem," mrkla jsem na něj, spustila jsem nohy zase na zem, z tašky jsem popadla jednu lahev vína a zamířila směrem do prostorného obýváku.

„Že já si to víno ještě rozmyslím?" zasmál se, ale vzápětí hned vzal druhou lahev a srovnal se mnou krok.

Na chvíli jsem si myslela, že mu trochu lakoty přece jen zbylo a že si budeme muset dát druhé číslo.

* * * 

Tak co si o tom myslíte? :D Já upřímně pořád nevím :D Přijde mi to na jednu stranu nezáživný, ale na druhou stranu je to zas něco novýho a experimentálního a svým způsobem mě to i baví :D Well, I guess I'll keep on making this shit :D Dejte mi vědět do komentářů vaše postřehy a já se loučím, papa♥

-Merenwen99♥