HELP..

1.- Ať nečeká, že budu odpovídat.

Právě jsem končil v práci. Konečně. Dnes jdu domů dřív než kdy předtím. Už se těším na Taeyangovo výraz až mě uvidí. Asi bude překvapený, že budu tak brzo doma. Vzal jsem si tedy své věci a cestou jsem se stavil ještě v obchodě, abych koupil něco na večeři. Dnes by jsme si i mohli udělat hezký večer. Šel jsem rychle domů. Odemknu dveře a vejdu dovnitř. Všimnu si bot navíc. Že by tu měl Seungriho? Sundám si boty. "Zlato jsem doma!" Zavolám do bytu, ale žádná odpověď. Jdu pomalu do obýváku, ale taky tam nikdo nebyl. Povzdychnu si. Nakonec jsem si všiml pootevřených dveří do ložnice. Slyšel jsem nějaké zvuky. Lehce si skousnu ret a přejdu pomalu ke dveřím do kterých žďuchnu, aby se pootevřeli. Zůstanu koukat na postel, kde se nacházel právě Taeyang a i Seungri... Ale oni to spolu... Oni to spolu dělali. Zůstal jsem na ně koukat. Slzy se mi hrnuly do očí a upustím nákup na zem. "GD?" Řekl Tae překvapeně, když si mě všimnul. Odtáhnul se od Seungriho a vzal si na sebe župan. Chtěl hned jít za mnou. Začal jsem couvat. Přes slzy jsem ho viděl jen jako rozmazaný flek. Chytil mě za ruku, kterou jsem mu ze sevření vytrhl. "Nesahej na mě!" Vyjeknu na něj a otočím se k němu zády. "GD..
Počkej." Řekl. "Na co?! Na co mám čekat?!" Zakřičím. Cítil jsem se tak mizerně. "Ne.. Chtěl jsem ti to říct, ale.." nestihl to doříct, protože jsem mu skočil do řeči. "Ale co? Pět let vztahu... Myslel jsem si, že by jsi mě nikdy nepodvedl!" Řekl jsem ubrečeným hlasem. "Ale nechtěl jsem tě ranit a nechat samotného." Řekl mi. Zůstal jsem na něj koukat a slzy se mi kutálely po tvářích. Je pravda, že je jediný koho mám a koho tolik miluju. Nemám ani rodiče. Zemřeli asi před čtyřmi lety při autonehodě. Nakonec z ložnice vyšel už oblečený Seungri, který se na nás koukal. "Já... Půjdu už domů." špitl. Tae se k němu otočil. "Půjdu taky tak na mě počkej." Řekl mu. Slzy mi začali více stékat z očí. Riri jen přikývnul a šel se obout. Taeyang se na mě smutně kouknul. "GD... Prosím nebreč.. Furt se můžeme bavit... Na nájem nebo jídlo ti klidně budu přispívat, aby jsi na to nebyl sám. Budu sem za tebou chodit.." řekl mi se smutkem v hlase. To už jsem se rozbrečel naplno. "V čem.. V čem je sakra lepší než já?" Vzlyknu. Slzy mi otíral. "Ty jsi jedinečný, ale něco v tom vztahu chybí... Promiň." Šeptl a ještě mě obejmul a políbil do vlasů pak odešel se obout. "Příjdu si zítra pro nějaké věci." Řekl a pak odešel. Sesunul jsem se podél stěny na zem a brečel jsem. Seděl jsem tam takhle asi něco přes dvě hodiny a celou tu dobu jsem brečel. "Možná...Možná si to rozmyslí.." šeptnu do ticha. Bylo to hrozné. Vždy když jsem přišel z práce domů tak jsem si s ním povídal a koukal na televizi. I jsme se spolu najedli a šli do sprchy, ale teď? Teď nic... Není tu. Odešel a mě nechal samotného. Popotáhnu a pak se seberu ze země. Vstanu a jdu do kuchyně se napít obyčejné vody a pak jdu do koupelny, kde si jen opláchnu obličej. Bolela mě hlava. Šel jsem do kuchyně si vzít prášek. Zůstanu se na ně koukat, když jsem viděl tolik prášků. Vzal jsem si jednu krabičku do ruky a pak z ní vyndám platíčko. Zůstanu na něj koukat. Vydloubnu si z platíčka dva prášky a dám si je do úst. Zapiju je vodou.

Lehl jsem si na gauč v obýváku, protože vážně Nechci spát v ložnici. Ležel jsem tam a dál brečel. Nakonec jsem usnul a spal jsem až do rána, kdy mě probudilo otevření dveří. "Ani jsi si nezamkl.. Víš, že tě mohl někdo během toho co jsi spal vykrást?" Uslyšel jsem Taeho hlas. Povzdychnu si a sednu si. "Ani jsi nebyl přikrytý... Akorát se nachladíš." Řekl. Byl tak starostlivý. Sklopím hlavu. "Promiň..." šeptnu a hned se zase rozbrečím. Hned ke mě příjde a obejme mě. "Neplakej..." šeptl a pohladil mě po vlasech. "Jdu si zatím jen pro pár věcí a během týdne si vezmu i zbytek." Vzlyknu a pak se na něj kouknu ubrečenýma očima. "J-Já nechci aby jsi odešel." Špitnu. "Promiň... Nedá se nic dělat.. Nejde dělat jakoby se nic nestalo." Povzdychl si a pak se odtáhl. Sledoval jsem ho a šel jsem za ním do ložnice, kde si do batohu zabalil asi věci na tři dny. Jen jsem ho sledoval. Asi se tedy už ke mě nevrátí a je úplný konec. Má naděje, že se to ještě vše vrátí do starých kolejí se rozplynula jako pára nad hrncem. Když se se mnou rozloučil a odešel tak jsem zase začal naplno brečet. Proč tu mám být, když už nikoho nemám? Jsem tu k ničemu. Šel jsem pro papír na který jsem začal psát rozličný dopis pro Taeho.

,,Milý Tae, jsem moc rád, že jsem s tebou mohl být těch pět let. Jenže teď, když jsi s někým jiným tak už vůbec nemám proč tu zůstávat.. Byl bych na všechno sám a tebe bych akorát zatěžoval, kdybych chtěl s tebou třeba jen chvilku být. Takhle tu nikoho nebudu obtěžovat. Jsem tu stejně k ničemu a nemám tu proč být. Jen chci, aby jsi věděl, že jsem tě miloval.. Děkuju."

Brečel jsem u toho. Papír přeložím a nechám ho na stolku v obýváku. Šel jsem do kuchyně, kde vezmu všechny prášky se kterými se zase vrátím. Sednu si a popotáhnu. Do ruky si jich vymáčknu asi pět a pak je spolknu. Vezmu si dalších pět a pak už jen cítím jak přestávám vnímat.

Probral jsem se. Sakra... Nepovedlo se? Chtěl jsem se přestat trápit, ale já teď ležím v nemocnici. Paráda. Někdo vejde do pokoje. Nečekaně to byl Tae. Něco říkal, ale já mu skoro vůbec nerozuměl. "Hej GD! Co tě to sakra napadlo? To, že jsem odešel neznamená, že jsi zůstal sám. Bavím se s tebou a furt tu jsem pro tebe tak co sakra blbneš?" Zeptal se mě a já jen otočím hlavu na druhou stranu, aby mi neviděl do obličeje. "Budeš muset navštěvovat psychiatra." Řekl klidným hlasem. Pohladil mě po vlasech a nakonec odešel. Cítil jsem se jakobych ztratil kus sebe. Nakonec jsem usnul. Vzbudil jsem se až ráno. Když otevřu oči tak jsem v pokoji sám. Nakonec někdo zaklepal a já bez jediného zájmu koukal z okna. Dovnitř vešel pohledný muž. Pozdravil a představil se. Sedl si k mé posteli. "Ale říkej mi kdyžtak T.O.P ." Usmál se na mě a já si ho jen prohlédl. "Jsem tvůj psychiatr." Řekl mi. Nic jsem mu na to neříkal a zase jsem se koukal z okna. "Hmm... Není ti do řeči.. Chápu." řekl a pak mi něco jen vždy vyprávěl. Asi si myslel, že tím získá mou důvěru, ale to se pěkně mýlí.