HELP..

11.

Srdce mi tlouklo o sto šest a měl jsem slzy v očích z toho jakou mi to udělalo radost. Nakonec se tedy odtáhnu a přejdu ke stolu, kde byl dort. Prohlédnu si ho a usměju se. Bylo tam napsáno "Jiyongie" a můj věk. Strašně krásný. Dort byl sice obyčejný, ale i tak to bylo nádherné. Po tváři mi steče slza, kterou si utřu.

"Tak sfoukni svíčky a něco si přej." Usmál se na mě povzbudivě. Jen přikývnu, zavřu oči a svíčky sfouknu. Po chvilce dostanu do ruky nůž, abych dort nakrojil a nandal nám oboum. Udělal jsem to, ale Seunghyun mi musel pomoct, protože se mi strašně klepala ruka. Samozřejmě nechyběl ani přípitek. Pustili jsme se oba do dortu. Byl vážně výborný. Umí dobře vybírat.

Musel jsem se celou tu dobu usmívat, protože to ani jinak nešlo. Vážně se nešlo neusmívát. Dostal jsem i růži, kterou si určitě nechám usušit, abych jí měl déle a na dnešek mohl vzpomínat.

"Tak a teď ještě dárek." Řekl nadšeně. Chytil mě za ruku a šel se mnou do chodby, kde rozsvítil, aby tam nebyla tma. Mou ruku pustil a došel k nějakému boxu nebo co to bylo, otevřel to a pak rukou šmátral nějakou dobu před tím. Vůbec jsem nechápal co dělá, ale pak na jeho ruku skočila nějaká malá kulička chlupů. Hned mi došlo, že to je kotě. Vzal ho do ruky, vstal a usmál se. Kotě bylo roztomilé a mělo červenou mašli kolem krku.
"Takže.. Sehnal jsem ti společníka domů, abys tam nebyl sám, když třeba tam nebudu já.. Přeci jen tam s tebou nemůžu být furt a vím, že jednou prostě budu muset odejít." Usmál se, ale v tom úsměvu byl poznat smutek. Proč by sakra musel odejít? Já rozhodně nechci, aby odešel. On ne. Kotě mi dal do náruče a já ho podrbkám. Hned začalo vrnět. Položím ho opatrně na zem a pak přejdu k Seunghyunovi, kterého obejmu. "Děkuju." Šeptnu, ale stále ho nepouštím.

Nakonec se teda po nějaké době odtáhnu a usměju se. Kotě si tam zrovna hrálo s jednou mojí botou. Uchechtnu se a vezmu kotě do ruky. "Je nádherné." Usměju se. "Jsem rád, že se ti líbí.. Už víš jaké jméno pro ní vybereš?" Zeptal se mě. Dobře.. Takže to je kočička a ne kocourek. "Žádné jméno mě zatím nenapadá." Řeknu trochu smutně. "Nevadí.. Až ho vymyslíš tak mi ho řekneš.. Jsem zvědavý jaké jméno jí dáš." Pocuchá mi. S úsměvem vlasy.

Zbytek dne jsme seděli na gauči, povídali si a hráli si s kotětem, které pak nakonec na gauči usnulo. Šel jsem se s úsměvem vysprchovat a pak se vrátím v jeho delším tričku. Lehl jsem si do postele v ložnici, kde se pak objevil i Seunghyun, který už byl taky po sprše. Byl jsem klidnější,když spal vedle mě. Prohlédnu si jeho tvář a nakonec se k němu trochu přisunu. Usměje se na mě, obejme mě jednou rukou a zavře oči. "Hezky se vyspi Jiyongie." Řekl mi.

"Ty taky." Šeptnu. "Jo a Seunghyun?" Kouknu se do jeho tváře. Otevřel oči, aby mě viděl a pak mě pobídl k mluvení. "Nikdy nemusíš odejít." Řeknu mu a hned na to uhnu pohledem s rudými tvářemi. "Teda.. Chci říct, že mi nevadíš a mám tě rád a tak ani nechci, abys odcházel." Vysvětlím hned. Překvapeně se na mě koukal, ale nakonec se usmál a políbil mě na čelo. "Dobře.. Budu si to pamatovat, děkuju." šťastně se usmíval. Zavřel jsem oči, protože jsem byl už tak dost červený a kdybych viděl, že na mě kouká tak by to snad bylo ještě horší. Nakonec jsem tedy usnul a spal v klidu až do dalšího rána.

Okeeeey xD Lidi.. omlouvám se.. Tenhle díl mám rozepsaný dlouho, ale prostě mě přešla nálada psát a k tomu učení a tak. Moc se vám tedy omlouvám, že takovou dobu nevyšel díl.. Tenhle je sice kratší, ale snad se líbil. XD Omlouvám se za chyby a doufám, že nejste naštvaný.. Také doufám, že teď to bude zase tak, že budu vydávat v neděli tak snad. Tak děkuju a mějte se. ♥ Jo a ještě něco.. Jméno pro to kotě.. Koho nějaké napadne tak to napište do komentářů prosím. Jinak vote a koment potěší. :D