HELP..

7.- Přespíš tu i dnes?

Hned po jeho otázce jsem lehce hlavou přikývl na souhlas. Mám ho stále rád, ale jen kvůli tomu, že mi předtím pomohl. Popotáhnu a furt se k němu tulím. Vůbec se mi od něj nechtělo. Choi vůbec nic neříkal a tak jsem usoudil, že mu to nijak moc nevadí. Vybrečel jsem se mu tam na rameni a pak jsem se nakonec odtáhl.
"Promiň.." šeptnu, když se na mě koukne.
Pohladí mě po tváři a usměje se. "Nic se neděje." Odpoví stejně potichu jako jsem já šeptl omluvu.

"Pojď.. pustíme si film, abys myslel na něco jiného." Chytí mě za ruku a pak se mnou jde do obýváku. Měl jsem červené tváře jen z takového jeho doteku.

"A co jít na nákup? Dlouho jsem nikde nebyl a rád bych se prošel taky venku.." řeknu mu a kouknu se mu do očí. "Tak dobře." Přikývl na souhlas. "To není špatný nápad a čerstvý vzduch ti prospěje." Usmál se.

Venku jsme prolezli hned několik obchodů s oblečením, protože na mě většina už visela a tak jsem si koupil aspoň pár triček. Seunghyun mi je pomohl vybrat a i díky tomu jsem si je vzal, protože se mu na mě líbili. Jsem divný.. Tak moc mi Choi přirostl k srdci.

"Já chci zmrzlinu.." nafouknu malinko tvářičky, když jsme šli kolem stánku se zmrzlinou. Cvrnkl mě do čela a já se zazubím. S úsměvem šel ke stánku, kde mi koupil čokoládovou zmrzlinu. Jednou jsem mu řekl, že jí mám rád a on si to dokonce pamatuje! Šťastně se usměju a poděkuju. Hned se do ní pustím. Dojedl jsem jí kouše před bytem a došel jsem i s ním dovnitř, kde jsem si věci složil a dal na gauč.

"Měli by jsme tu ložnici celou předělat, abys nespal furt tady.. A myslím si, že když tam dáme novou postel a věci tak by to mohlo být v pořádku ne?" Zeptal se a já se nad tím zamyslel. Řekl jsem, že do toho pokoje už nikdy nevlezu a neměl jsem to v plánu změnit, ale kdybych tam šel tak jedině kdyby šel i Choi.

"Přespíš tu i dnes?" Zeptám se ho, ale hned podle jeho smutného výrazu mi dojde, že by chtěl, ale nemůže.
"Nemám tu věci Jiyongie.." řekl smutně. Povzdychnu si a více se zachumlám do deky u televize. "Aha.. Tak nic.." řeknu smutně.
"Počkej tady.." nechápavě se na něj kouknu. Vstal a odjel.

Koukal jsem se na televizi a po chvilce jsem slyšel dveře. Překvapeně se zakoukám na Choie, který stál udýchaný mezi dveřmi s velkou taškou, kde měl zřejmě věci. "Jsem tu." Řekl zadýchaně.

"Kvůli tobě jsem běžel z auta až sem a po schodech." Zasmál se. Usměju se nad tím šťastně, vstanu a přejdu k němu. Pevně ho obejmu. "Děkuju." Šeptnu. Tímhle mi udělal strašnou radost, protože jsem si myslel, že prostě odjel domů. Také mě objal a po chvilce mi dal i pusu do vlasů. Tím mě vážně překvapil, ale hezky překvapil.

Okeeeey xD po týdnu jsem tu zas xD Moc si na to nezvykejte.. xD I když by to bylo skvělé. :D A nebo víte co? Dáme to takhle.. každou neděli bude díl.. :D Nikdy by mě nenapadlo, že vážně určím den, kdy budu vydávat. XD Když díl náhodou nevyjde v neděli tak by byl v pondělí.. xD Nebo kdyby náhodou nevyšel vůbec z jakéhokoliv důvodu tak bych to napsala. xD Kapitola je kratší, ale chápejte.. Je škola, učím se, spím a tak dále. :D Prostě tak no.. Takže díl je o ničem, ale to je stejně jedno.. V neděli bude další díl a pak chci od vás hvězdičku a popřípadě i napsat do komentáře váš nápad, co by se tam mohli stát a tak.. xD třeba časem nebo tak.. :D Kdyby se něco nestalo tak bych to prostě ukončila po pár dílech co by se dali dohromady. :D Ještě se taky omlouvám za chyby a mám v plánu ještě napsat díl do HunHan, ale to nevím jestli ještě teď.. Mějte se krůty. :D