Živá Matrice

9. vzkaz

Ráno jsem se v 5:30 zbudila a už neusla. Převlékla jsem se a zkulturnila se. Když jsem přišla do hlavní místnosti, nikdo tam nebyl ani Rachet. Asi ještě spali. Mě napadlo si jít zatrénovat  do tělocvičny s mečem. Popadla jsem meč a šla do tělocvičny. Byla to obrovská hala. Protáhla jsem se a začla trénovat základy a později i to nejtěžší. Poslední trik jsem zakončila backflipem. Tak jsem ukončila trénink. Když jsem se otočila, spatřila jsem Crosse a Drifta, jak na mě koukají. Málem jsem zahodila meč z toho jak jsem se lekla. Oba začali tleskat. Uklonila jsem se a začala se smát.
,, Jak dlouho mě tady pozorujete?" Řekla jsem vysmátým hlasem.
,,Chvilku" odpověděli naráz.
,, Ostatní už jsou vzhůru?" Zeptala jsem se o něco vážněji.
,, Ano, jsou v hlavní místnosti."odpověděl Drift.
,, Tak jdeme." Popadla jsem meč a šla do hlavní místnosti. Rachet jako vždy byl ve svém koutě a ostatní nic nedělali jen si mezi sebou povídali.
,, Hele, tady naše Ciri to umí skvěle s mečem. Skoro líp jak Drift." Řekl Cross a Drift se na něj podíval vražedným pohledem.
,, To zas ne, tak dobrá nejsem Crossi." Řekla jsem a úsmala se.
Drift mi úsměv oplatil. Šla jsem si uklidit meč a nabít mobil. Když jsem ho zapla měla jsem zmeškané hovory od kamarádek. Napsala jsem jim, že teď delší dobu volat nemůžu. Mobil jsem nechala nabíjet a šla za ostatními. O něčem si povídali, ale pak se ozval Rachet.
,, Teď mi přišel vzkaz  neznámého původu." řekl a já  vyběhla nahoru za ním a ostatní taky. Spustil vzkaz a najednou se spustilo video s.. Galvatronem? Co ten tu chce? Jo počkat, chce nás zabít.
,, Milý autoboti. Mysleli ste si, že vás nenajdeme ? Tak to prrr." Sputil Galvatron a někam odešel ze záběru. Vrátil se a měl v ruce jakýsi meč. Mateřský meč.
,, Víte co to je že? Posvátný, mateřský meč. A mám ho já! S tímhle mečem můžu oživit každého deceptikona a zabít každého nepřítele. Nevím proč chráníte tu holku, když víte, že jí dostanu a nebo ještě líp přijde sama. Koukej holka, koho tu mám." řekl a já se zarazila. Viděla jsem jak vojáci svazují mé kamarádky. ,, Zatím se mějte, autoboti." Řekl a obrazovka se vypla. Všichni jen koukali na obrazovku a na mně.
,,Mě nedostaneš, ty kuse šrotu." Řekla jsem a s těmito slovy odešla. Byla jsem naštvaná, ale i smutná. Mé nejlepší kamarádky jsou v nebezpečí a já jim nemám jak pomoct. Nevím kde jsou a jak se k nim dostat. Pocit bez naděje. Utekla jsem na střechu, sedla si na okraj a začla brečet. Nechci o ně přijít. Ony za nic nemůžou. Vzpomínala jsem na naše společné zážitky. Najednou mě přemohla chuť po pomstě. Zase jsem cítila neuvěřitelnou sílu, ale né tu co jsem znala...
Mé tělo se zvětšovalo až do několika metrů a začalo to. Transformace... všechny části těla mi začal pokrývat fialově zbarvený kov. Místy byl i šedý. Když tělo bylo dokončeno, začali mi vyrůstat i kovová šedofialová obří křídla. Tak tyhle křídla jsem viděla v mých vidinách a snech. Celá transformace se dokončila. Začala jsem si prohlížet výsledek Transformace. Kéž by to Sam viděl. Povzdechla jsem si. Pak jsem si uvědomila, co mám na zádech. Svá obří kovová křídla. Roztáhla jsem je do plné šířky a byli opravdu velká! Všimla jsem si, že na zádech mám i meč. Vytáhla jsem ho. Byl z lesklého kovu a v něm byly vyrytý znaky v Cybertroštině. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak ho zas dala zpátky. S mými křídly jsem lehce zamávala. Trochu mě to nadneslo. To bude ještě sranda. Sedla jsem si na okraj a přemýšlela. Najednou jsem uslyšela Optimův hlas. Sakra! Co když se mě lekne a zaútočí?! Co mám dělat?! Než jsem stihla něco vymyslet, už bylo pozdě. Koukala jsem na zaraženýho Optima a on na mě. Postavila jsem se na své kovové nohy a jen stála. Optim se ke mě přibližoval. Já jsem se začínala víc a víc bát, jeho reakce. Zamávala jsem lehce křídly a šla Optimovi na proti. Zastavili jsme se kousek od sebe a Optim si mě začal prohlížet. Už jsem nebyla tak malá :D. Prohlédl si mě od hlavy k patě. Já se mu zakoukala do jeho modrých očí a on do těch mých.
,, Jsi nádherná." Řekl a já jen stála.
,,Optime já -" Chtěla jsem něco namítnout, ale on mě umlčel polibkem.
,, Já vím.Tvé kamarádky nějak zachráníme." Řekl, usmál se a přitisknul si mě ještě blíž. Já byla pořád v šoku. On mě políbil? Ale jak? Vždyť jsem člověk. No dobře, úplně normální člověk ne, ale i tak. No nic nebudu to řešit. Vždyť tohle jsem vždycky chtěla. Dala jsem mu svoje ruce na hruď a hlavu taky.
Takhle jsme tam stáli a objímali se dokud slunce nezapadlo. Pak jsme se oba na sebe ještě jednou podívali a měli se k odchodu.
,,Jo a Ciri?" Ozval se ještě rychle Optim. Já se na něj jen tázavě podívala.
,, Božský křídla." Řekl s úsměvem. Úsměv jsem mu oplatila a šli jsme do hlavní místnosti. Byla jsem trochu nervózní z reakce ostatních. Byla jsem si ale jistá, že se před ostatními můžu takhle ukázat. Věřila jsem jim. Když jsme s Optimem došli do hlavní místnosti, všechny oči spočinuli na mě. Došla jsem doprostřed místnosti a musela se začít v duchu smát nad výrazy ostatních. Lehce jsem zamávala křídly.
,, Wow.." to bylo jediný na co se ostatní zmohli.
,, V téhle podobě budu celkem často, tak si zvykejte." Řekla jsem a úsmala se. Všichni pořád na mě koukali. Dnešní noc jsem nestrávila u sebe v ,, bytě", ale vedle Optima, kterému jsem usla na rameni, v hlavní místnosti. Spala jsem jak zabitá...

Pokračování příště