Živá Matrice

Kira

Pohled Optima...
Společně s ostatními, Ciri i jejími kamarádkami jsme jeli zpět na základnu. Nejeli jsme dlouho, když v tom několik metrů ode mě něco prudce a tvrdě dopadlo na zem. Prudce jsem zastavil a sledoval objekt v oblaku prachu. Poté, co se prach trochu rozvířil, jsem zjistil, co to vlastně spadlo. Ciri ležela nehybně v prachu a hlíně. Transformoval jsem se a okamžitě běžel k ní. Když jsem ji vzal do náruče, její tělo se začalo proměňovat zpět na lidské. Všude po těle měla krev. Hlavně na zádech. Vzal jsem ji, transformoval jsem se a se Ciri na předtím sedadle, jsem začal rychle ujíždět směrem na základnu.

Na základně...

Prudce jsem zabrzdil, transformoval jsem se a se Ciri v dlani jsem se rozeběhl k Ratchetovi. Vysvětlil jsem co se stalo a okamžitě jsme Ciri stabilizovali. Položil jsem ji na kovový stůl a Ratchet ji připojil k přístrojům. Drift přinesl i její kamarádky a též je stabilizoval.

O pár hodin později...

Byl jsem u kovového stolu a společně s Ratchetem ošetřoval Ciri poslední krvavé rány. Její kamarádky se už stihly probrat a Ratchet je stačil ošetřit. Ciri byla stále v kritickém stavu a nevypadala na tom vůbec dobře. Na zádech ji zůstali jizvy a po těla měla velké řezné rány po dopadu. Ratchet si všiml mého skleslého výrazu.
,,Neboj se, Optime. Už není ve stavu ohrožení života. Musíme už jen čekat až se probere."
řekl a lehce se pousmál. Podíval jsem se na něj a po chvíli svůj zrak zas obrátil k Ciri.

Pohled Ciri...

Otevřela jsem oči. Posadila jsem se a chytla se za hlavu. Od hlavy do celého těla mi projela štiplavá bolest. Rozhlédla jsem se kolem a postavila se stěží na své nohy. Všude kolem mě byla jen tma.
,, Vítej Ciri." řekl hlas ze tmy a já sebou trhla. Začala jsem se prudce rozhlížet kolem sebe. Začal mě ovládat strach.
,, Kdo to řekl?" zeptala jsem se vystrašeným hlasem. Ze tmy najednou vystoupila zářivě bílá silueta. Začala jsem couvat, ale to nějak nepomohlo, protože se ke mě silueta stále blíž a blíž přibližovala.
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se ve chvíli kdy silueta byla těsně přede mnou.
,, Jmenuji se Kira, Vládkyně nebes. Jsem Unicronova sestra."
V tu chvíli mi srdce vynechalo pár úderů. Unicronova sestra? Chce mě zabít nebo ovládnout mysl? Než mi došlo, že už asi pět minut stojím a mlčím, Kira promluvila.
,, Nemusíš se bát. Nic ti neudělám. Popravdě beze mě by ti už dávno vyhasla jiskra."
Vážně jsem se na ní podívala.
,,Co po mě chceš? Proč mi pomáháš?" zeptala jsem se vážněji.
,, Udržovala jsem tě při životě celou dobu co se tě Optim snažil dostat co nejrychleji na základnu. Určitě chceš vědět, proč ti pomáhám, když jsem Unicronova sestra." Na chvíli se odmlčela, ale pokračovala.
,, Za dob, kdy na Cybertronu vládl ještě mír, jsme já s Unicronem byli opravdu jako bratr a sestra. Unicron i já se přátelila s Megatronem. Ovšem poté, co se Megatron přidal na zlou stranu, můj bratr chtěl využít příležitosti a stát se vůdcem. Megatronovi nasliboval moc a sílu. Chtěl abych se přidala též, ale odmítla jsem. Poznala jsem, že můj bratr to nemyslí vážně a chce nás jen zaslepit. Megatron se však zaslepit nechal a můj bratr mě pak nechal pohřbít pod sutiny, válkou zdevastovaného Cybertronu. Od té doby válčím proti svému bratrovi a vy proti Megatronovi nebo spíše proti Galvatronovi, abych byla přesnější."
Nastalo ticho a já ještě zpracovávala, co mi právě Kira řekla.
,, Ale proč mě chráníš?" Zeptala jsem se nechápavě.
,, Tobě to pořád nedošlo, Ciri? Jsi poklad a klíč ke všemu. Chránim tebe i ostatní." řekla a úsmala se. Úsměv jsem ji oplatila.
,,Jsem ti velice zavázána, Kiro."
,, Budu na vás dávat pozor vždy, o to se neboj. A teď pojď, je čas se vrátit." řekla a natáhla ke mě ruku. Ve chvíli kdy se mé prsty dotkli její kovové dlaně, jsem se probudila na kovovém stole....

Pokračování příště....

Ahoj! Omlouvám se za tak krátký příběh, ale nebojte co nejdříve bude další. Jaký máte pocit z Kiri?