Živá Matrice

probuzení

Ztěžka jsem otevřela oči. Chvíli jsem koukala do stropu a po chvíli svůj zrak otočila směrem k přístrojům, který vydávali pípání v jednotlivých intervalech. Stroje jsem chvíli pozorovala a pak jsem se otočila na druhou stranu k obrazovkám, u kterých stál Ratchet a pracoval.

,, Ratchete.." řekla jsem tiše. Trochu sebou trhnul a pak se na mě otočil. Rychlým krokem došel ke mě.
,,Ciri! Jak se cítíš?" Zeptal se a upřel na mě starostlivý pohled.
,, Moc dobře ne." řekla jsem a odkašlala si. Ztěžka jsem se posadila. Ratchet na mě chvíli jen tak koukal, ale pak zavolal Optima.

Asi po pěti minutách se otevřeli dveře, ve kterých stál Optim a za ním jsem zahlédla i Crosse, Drifta a Beeho. Všichni ke mě přiběhli a rozestoupili se kolem kovového stolu, na kterém jsem seděla. Bee vydal pár slov z různých rádiových stanic a sklonil se ke stolu tak, že měl hlavu v mojí výšce. S bolestí v zádech jsem se k němu natáhla a obejmula ho kolem krku.

,,Už jsme mysleli, že se neprobudíš." řekl Cross a já se na něj s úsměvem podívala.
,, Jak dlouho jsem spala?"zeptala a promnula si prsty pravý spánek.
,, Necelé tři měsíce." řekl Ratchet a já se na něj překvapeně podívala.
,, Tak dlouho?" řekla jsem a ostatní souhlasně přikývli.

Až těch jsem si všimla, že mám obvazy obvázané celé břicho, dlaně a hruď.

,, Co se vůbec stalo? Nic si nepamatuji." řekla jsem a Optim mi začal vyprávět vše co se stalo.

,, Takže mi Knockout ty bomby namontoval na křídla znova." řekla jsem a ostatní jen přikývli.
Parchant jeden! Však i na něj dojde! Proč jsem ho vůbec zachraňovala? To už je teď jedno.

,,Ciri musí ještě odpočívat a potřebuje klid." řekl po chvíli ticha Ratchet. Ostatní pochopili, že chce aby odešli. Optim na mě ještě chvíli upřeně koukal a já se koukala do jeho jasně modrých očí. Pak zrak upřel na dveře a měl se k odchodu. Když znovu všichni odešli, nastalo opět ticho. Bylo slyšet jen pípání strojů a občas klapání klávesnice, jak Ratchet pracoval.

Po chvíli Ratchet ke mně přišel a podal mi malou nádobu s jakousi tekutinou.
,,Co to je?" zeptala jsem se nechápavě.
,, Léky. Mělo by ti to pomoct od bolesti." řekl a já si od něj nádobu převzala.

Nejdřív jsem si tekutinu nejistě prohlížela, ale nakonec jsem ji do sebe kopla. Chutnalo to jako brusinka. Rachetovi jsem nádobu vrátila a znovu si lehla na kovový stůl. Přetočila jsem se na bok a chvíli pozorovala své obvazy obvázané dlaně. Po chvíli se mi začalo mžít před očima a znovu jsem padla do hlubokého spánku.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahoj!
Omlouvám se, že kapitoly vychází tak málo, ale znáte to. Škola, povinnosti, atd.
Ale je tu nová kratší kapitola tak si ji užijte. Příště už bude delší!
A zatím... :)