Živá Matrice

15. Křídla a Kolaps

Probrala jsem se a pomalu jsem neměla sílu vstát. Když jsem se podívala po jeskyni, Starscreama jsem neviděla. Ale pak jsem si ho všimla jak sedí na okraji vchodu do jeskyně. Vypadal, že nad něčím přemýšlel. Pouta jsem mu sundala ještě včera než jsem se zhroutila. Všiml si, že jsem se probrala a věděl, že nemám pomalu sílu ani vstát. Seděla jsem opřená o zeď a koukala jak jde ke mě blíž a blíž. Co když mi něco udělá? Docházelo mi, že teď mě může zabít a podrazit mě. Než jsem něco vymyslela stál přede mnou. Chvíli na mě koukal a já na něj. Vytasil drápy na rukou. A sakra! Je po všem. Ale najednou udělal něco jiného, než co jsem očekávala. Podal mi ruku a pomohl mě postavit se. Nevěřila jsem svým očím. Usmál se a já pořád nehnutě stála. Odešel si zase sednout na kraj.
,, Musím letět zpět. Počkej tady." Došla jsem k němu a rozhlédla se po krajině. Všude jenom poušť, písek, skály, kaktusy a nějaký ten uschlý strom. Protáhla jsem si křídla a jedním mávnutím jsem se rozletěla. Letěla jsem dlouho,ale na základnu jsem dorazila. Šla jsem vchodem dolů. Došla jsem do hlavní místnosti. Všichni se mě otočili. V jejich očích bylo cítit překvapení, vztek a opovržení. Bylo ticho.
,, Proč si zachránila deceptikona?" Zeptal se najednou Rachet.
,, Proč vy jste ho zbili a chtěli zabít?" zeptala jsem se a zkřížila ruce na prsou.
,, Řekla si ať se o něj postaráme." Ozval se Sideswipe a Cross s Driftem jen přikývli.
,, Ano, ale né takhle." řekla jsem.
,, Chtěla jsem si dojít jen pro své věci tak zdovolením."
,,Kam jako jdeš?" řekla Arcee.
,, Pryč. Buď ráda. Dávám ti prostor pro Optima, zlato." řekla jsem a nakráčela si to do svého bytu. Zabalila jsem si do tašek a šla. Proč vůbec odcházím? Musím se postarat o Starscreama. Proč? Je to zdroj informací a zbraň jak se dostat na Lockdownovu loď. Snad nebudu pryč dlouho. Jde mi jen o to zachránit kamarádky a mateřský meč. A než by se autoboti uráčili něco dělat, tak by byli mrtví a všichni deceptikoni oživeni. Vzala jsem tašku a šla zpátky. Přemlouvali mě abych zůstala, ale nezastavili mě. Optim za mnou běžel a chytl mě za ruku.
,,Ciri, nechoď!"řekl a já se mu jen podívala do očí.
,, Musím. Jinak to nejde. Mateřský meč musím najít sama. " řekla jsem a pohled upřela do země. Optim mě zdvihl hlavu a políbil mě.
,, Půjdu s tebou!" cítila jsem smutek, že je musím opustit.
,, Optime to nejde. Musím se k němu dostat dáma. Nemůžu ohrozit tvůj život ani život ostatních." řekla jsem a stiskla mu ruku. Naposled jsem se mu podívala do očí na rozloučenou a pustila ho. Došla jsem na střechu a rozletěla se. Dorazila jsem zpět do jeskyně. Na okraji stále seděl Starscream. Koukal na mě když jsem přistávala. S taškou jsem přistála v jeskyni a tašku odložila do rohu.
,, Proč mi pomáháš?" Zeptal se Starscream a věděla jsem, že stojí za mnou. Otočila jsem se.
,, Starscreame... nechtěla jsem aby tě zřídili ještě víc. Nepochopili moje slova. Vrátím se s tebou na Lockdownovu loď. Dobrovolně." řekla jsem a podívala se mu do očí. Ty jeho rudé oči mi naháněli strach ale cítila jsem z nich dobro.
,, A jak se chceš vrátit se mnou když nemám křídla?" zeptal se a podíval se mi hluboko do očí.
,, Můžu ti ty křídla vrátit." řekla jsem a odvrátila zrak, protože jsem to už nevydržela.
,, Popravdě nevím jestli ti mohu věřit Starscreame." řekla jsem a otočila se k němu zády.
,, Proč bys nemohla?"
,, Vím jaký seš Starscreame."
,, Jak to můžeš vědět?" řekl a já ucítila dotek na mém boku. Počkat! Wtf? Co dělá?!
Otočila jsem se a namířila mu ruku s oranžovým rozžhaveným plamínkem na obličej.
,, Ještě jednou se mě dotkneš a vypálím ti ksicht jasný?" řekl a on až leknutím uskočil. Sedla jsem si na zem.
,, Pojď jsem a sedni si ke mě." řekla jsem a on tak udělal. Sedl si ke mě zády. Na prostřelých křídlech byl vidět zaschlý energon. Bylo to děsivý.
,, Starscreame.. ale co když se zhroutím jako minule?" zeptala jsem a a vzpomněla si na ten záblesk.
,, Neboj se." řekl a naroval záda.
,,Fajn, ale slib mi, že mě nepodrazíš."
,, Tebe nikdy." řekl a usmál se. Trochu mě to zaskočilo. Narovnala jsem se blíž k Starscreamovi. Ruce jsem mu přiložila na záda a zavřela oči. Cítila jsem v žilách energon. Pod rukami se mi narovnával kov a dorůstali křídla. Otevřela jsem oči a viděla Starscreama s novými křídly. Nestačila jsem nic udělat a už mě zachvátila bolest hlavy a pocit slabosti a vyčerpání. Padla jsem k zemi a pak už jen tma, nic víc jen tma.

O nějaký čas později...

Probudila jsem se, ale neotevřela oči. Lehce jsem se pohnula, ale to už mě začalo křečovat celé tělo. Otevřela jsem oči. Svítilo mi do nich prudké světlo. Rozhlédla jsem se na obě strany a zjistila, že ležím na kovovém stole. Okamžitě mi to došlo. Jsem na Lockdownovy lodi. Byla jsem v transformaci, takže mé kovové části vydávali o stůl pištivý a škrábavý zvuk. Posadila jsem se s velkou bolestí hlavy. Viděla jsem Knockouta. Nevím co mě to napadlo, ale pozdravila jsem ho.
,, Ahoj Knockoute."
Jen se na mě podíval.
,, Ahoj" řekl a dál něco dělal u obrazovek, které byli podobné jako v Rachetovi pracovně. Byli ovšem fialově podsvícený.
,, Měla by si ještě odpočívat. Máš štěstí, že tě sem Starscream přivezl. Jinak by ses už asi neprobrala." řekl a pořád koukal do obrazovek. Cože? Starscream? Kde vůbec je? A co Galvatron?
,, Jsem váš zajatec?" Zeptala jsem se najednou.
,, Vzhledem k tomu, že si Starscreama zachránila, tak asi ne." řekl, otočil se na mě a usmál se. Jó, tak pán už stačil povyprávět.
,, Jak dlouho tu jsem?"
,, Teprve několik hodin."
řekl a já se znovu lehla a pokusila se usnout. Doopravdy jsem po pár minutách usla.

Pokračování příště...