Na modravou zem kane voda slaná,
mísí se s pocity smutku a beznaděje,
ta hořká myšlenka v hlavě tolik dávná,
jako v poušti sama prázdnotou zeje.
Vzpomínky bolí stále jako onen den,
kdo by se nadál června chladného,
přeji si ze srdce zapomenout ten sen.
Poznala jsem chuť zla lidského.
Tak už je to tak, teče mi z bot,
z rukávů, z kalhot, z očí,
protéká moře mezi prsty,
rozmazané cáry starých not.
ČTEŠ
Moje improvizované verše
PoesiaObčas mě popadne umělecký duch a napíšu pár rýmů, které většinou popisují moje aktualní pocity a náladu.
