Dcera mafie

11.kapitola

Mám vidiny. Rica od doby kdy jsem se dozvěděla že je mrtvý vidím všude. Možná to bude z nedostatku spánku protože poslední dobou toho fakt moc nenaspím. Přijeli jsme domů. Dylen zaparkoval auto do garáže. Garáž je tak nějak propojená s obývákem. Obývák od garáže oddělují pouze prosklené dveře. Vypadá to nádherně. V pokoji jsem pustila písničky a nevnímala nic jenom hudbu. Nevydržela jsem to. Vytáhla jsem trávu, kterou jsem měla schovanou pro všechny příležitosti. Ubalila jsem si a potom jenom pozorovala jak kouř stoupá vzhůru a ztrácí se. Tahle tráva nebyla nijak silná. 

Ze skříně jsem vytáhla mikinu. Nebyla moje, byla Rica. Jednou mi ji půjčil protože mi byla zima a já mu ji zapomněla vrátit. Voněla po něm. Pár minut jsem fetovala tu vůni. Oblékla jsem si obtažené rifle, protože jiné nenosím a obyčejné šedé tílko společně s mikinou. Mobil jsem dala do kapsy. Na regálu jsem měla položené klíčky od auta. 

"Jdu se projet " řekla jsem rychle a už jsem mizela v garáži. Nastartovala jsem svou audi a poslouchala zvuk motoru. Bylo to uklidňující. Dnes se měli konat závody. Dylen o tom neví že jezdím. Vyjela jsem na silnici. Jela jsem rychleji než bylo dovoleno. Auta na mě troubili, ale já je nevnímala. Cesta mi trvala pár minut. Byla slyšet hudba z reproduktorů a ta atmosféra. Byla prostě dokonalá. 

Všichni tu měli závodní auta, ale tomu mému se nevyrovnalo žádné.

"Pořád si myslíš že tvoje audi nebo lamborghini všechny porazí ?" Frank. Myslí si že je nejlepší. Závidí že ho pokaždé porazí holka. 

"Já si to nemyslím, já to vím. A jaký auto si zvolil ty ? " I kdyby on měl nejlepší auto na světě tak stejně nevyhraje. Dusík používá moc brzo a navíc neumí řadit. 

"Lamborghini kotě. Tentokrát tě porazím " 

"Máš fakt smysl pro humor " řekla jsem a odešla ke svému lamborghini. Marcus taky dřív jezdil, ale teď připravuje mě. Ric jezdil také. Byli jsme nejlepší. Tenhle závod jsem jela jako vzpomínku na něho. Proto ta mikina a lamborghini. Ric závodil jedině v lamborghini.

"Nicol dej si pozor. Na okruhu je pár zatáček kde si musíš dát pozor. Před cílem je dlouhá rovinka. Dobře zvaž kdy použít dusík. No a mě nezbývá nic jiného než ti popřát hodně štěstí " 

"Díky Marcusi. Ale víš stejně dobře jako já že štěstí nepotřebuji. 

Seděla jsem ve svém lamborghini a čekala až světlo změní barvu na zelenou. Kola se za mnou několikrát protočili a já vyjela. Ostatní jsem nechala někde daleko za sebou. Frank se na mě trochu lepil, ale stačilo přeřadit a byl někde daleko za mnou. Blížila se cílová rovinka. Frank byl někde daleko za mnou a ostatní taky. Chtěla jsem použít dusík ale bylo moc brzo. Dotahoval mě jeden závodník. Nevěděla jsem kdo to je, ale jeho styl jízdy mi připomínal Marcuse. Ve zpětném zrcátku jsem mu viděla do tváře. Marcus. On fakt jel. Jeli jsme vedle sebe. Znala jsem Marcuse jako své boty. Použil dusík. 

"Moc brzo " řekla jsem a dusík použila taky. Předjela jsem ho a protrhla cílovou pásku. Marcus dojel po mě. "Dusík pořád používáš moc brzo " " Tobě se nikdo nevyrovná. Jezdíš čím dál tím líp. " Marcus nejel ve svém autě protože to měj v servisu. Vystoupila jsem z lamborghini a dala mu klíčky. "Odvez ho ke mě domů. Dylenovi to řeknu dnes "  Kývl hlavou a odjel. Šla jsem k audi. 

"Poldové " zařval jeden ze závodníků. Nebyl čas. Rychle jsem nastoupila a odjela. Pár jich jelo za mnou, ale stačilo pár zatáček a ztratili se mi z dohledu. Zaparkovala jsem do garáže kde již stálo mé lamborghini. 

"Takže ty jezdíš pouliční závody ?" Ten Marcus je strašná drbna. 

"Jo, chtěla jsem ti to říct. " 

"Já to vím už dlouho. Nenápadně zmizíš večer z domu a vracíš se a jde z tebe cítit vůně spálených pneumatik a benzínu."

"Zlobíš se ? "

"Ne jsem rád. Konečně děláš něco co tě baví. " řekl a objal mě. 

Odtáhla jsem se od něho a šla se převléct. Vážně ze mě šel cítit benzín a spálené pneumatiky.