Dcera mafie

28.kapitola

Po zazvonění budíku jsem se převlékla a provedla mou ranní rutinu. V kuchyni jsem si udělala kafe, které jsem také vypila. Ještě jsem si skočila pro klíčky od Audi a mohla jsem jet do školy. 

Na chodbě jsem se střetla s Michalem a společně jsem šli na naší první spojenou hodinu. Sedla jsem si do mé lavice a Michal si sedl za mě. Do příchodu učitele jsme probírali dnešní závod, na který jsem se strašně těšila. 

"Slečno Tyler mohla by jste mi dát omluvenku na čtvrtek a další dny, kdy jste tady nebyla ?" Sakra. Poslední dobou jsem docela hodně chyběla, ale ty omluvenky nemám. 

"No ehm...Já vám je donesu zítra. " Odpověděla jsem a na tváři vykouzlila úsměv, který nebyl ani trochu upřímný. Učitel jenom kývl hlavou. 

Po škole jsem se rozloučila s Michalem a jela domů, kde na mě netrpělivě čekal Dylen. 

"Kde jsi tak dlouho? Jestli chceš jet závod tak by sis měla trochu pohnout." Řekl a odešel do garáže. Podívala jsem se na hodiny, které vyseli na zdi v obýváku a zjistila, že závod začíná už za půl hodiny. 

Převlékla jsem se do černých roztrhaných džín a obyčejného černého tílka, na které jsem si oblékla šedou mikinu přes hlavu s velkým logem Adidas. Samozřejmě Conversky nesmí chybět. Mobil jsem si dala do kapsy a rychle seběhla schody dolů až jsem se divila, že mi nepraskly stehy.  

Během chvilky jsem zaparkovala na okruhu a běžela k Lamborghini, abych se konečně mohla dostavit na start. V tom spěchu jsem ani nestihla zkontrolovat auto, jestli je v pořádku, ale snad bude. 

Pohled Dylena

S Žanet jsem stáli na tribunách pro VIP a pozorovali závod, který byl před chvílí odstartován. Nicol vedla, ale něco nebylo v pořádku. Lamborghini neměla pod kontrolou a už několikrát to vypadalo, že v té rychlosti vyletí z dráhy.

"Dylene zdá se mi to nebo Nicol nemůže brzdit ?" 

"Žanet nezdá se ti to. " Měl jsem o Nicol strach je to přece moje dcera a kdyby se jí teď něco stalo, dával bych si to za vinu, že jsem jí ten závod dovolil. 

Rozhlížel jsem se po tribunách až jsem zahlédl Marcuse jak v ruce svírá kleště na dráty a vedle něho stojí Dominik. Marcus jí musel přeštípnout brzdové dráty nikdo jiný to být nemohl, protože on jí včera odvezl auto. To kvůli němu Dominik přišel na Nicol. Museli být spolu spolčení jiné vysvětlení v tom nevidím. Byl jsem naštvaný, ale zároveň zklamaný z toho, že jsem Marcuse považoval za nejlepšího přítele.

"Vítězem dnešního závodu se stává Nicol Tyler!" 

"Ona to vyhrála!" Vykřikla Žanet. 

Seběhli jsem z tribun a rychle šli k Nicol, která nadšeně mávala diváků a novinářům.

Pohled Nicol 

I když jsem neměla závod pod kontrolou tak jsem vyhrála. Nemohla jsem zabrzdit, ale je to má chyba, že jsem si auto nezkontrolovala.

V davu lidí jsem si všimla Dylena a Žanet proto jsem šla k nim. 

Když mi Dylen řekl co se stalo nechtěla jsem tomu věřit, ale musela jsem, protože to byla pravda. 

"Kurva. Ona měla chcípnout, tak proč ještě žije?!" Dominik se hádal s Marcusem.

"Snažil jsem se." 

"Marcusi na hovno ses snažil ! Spoléhal jsem na tebe."

"Omlouvám se Dominiku."

"Na omluvy je pozdě." Potom co Dominik řekl tuhle větu zmáčkl kohoutek a Marcus padl mrtvý k zemi.

"Nicol kam běžíš?! " Slyšela jsem za mnou hlas Žanet, ale nestihla jsem jí odpovědět. 

"Nicol konečně se shledáváme." Dominikův otravný hlas mě už začíná štvát. 

"Zabiju tě." 

"Trochu silná slova nemyslíš ? Pamatuj, že já jsem starší a zkušenější a ty ? Ty si ještě dítě. " 

Dominik měl pořád zbraň v ruce, ale já jí měla na zádech pod mikinou. Využila jsem jeho nepozornosti a vystřelila. Dominik spadl k zemi, ale žil. Vystřelila jsem ještě jednou a kulka zasáhla srdce. 

Nehybně jsem stála na místě a koukala na mrtvé tělo Dominika. Po chvíli za mnou přišel Dylen i Žanet. 

"Jedeme domů? " Navrhla jsem a všichni souhlasili. 

Touhle kapitolou bych chtěla ukončil tuto story Dcera mafie. Chtěla bych vám moc poděkovat, že jste tohle vůbec četli a jsem vám za to vděčná. Pokud by jste chtěli pokračování tohohle příběhu napište mi to do komentářů :)