#3

448 33 0
                                    

Je tohle sice 4 den školy ale už bych chtěla prázdniny.

Do školy jsem šla sama protože, jak jsem se potom dozvěděla, Petra zaspala.

První hodinu jsme měli Biologii a hnedka druhou Němčinu. Nikdo nevěděl, kdo chodí na jaký jazyk, protože od 1. do 3. ročníku mělo Béčko vždycky Ruštinu s Němčinou v pátek a v pondělí a my v úterý a ve čtvrtek.

Museli jsme čekat ve třídě.

Pak si pro nás přišel učitel Janda a zavolal si nás.
,,Takže dobrý den žáci. Mám tady jména. Někoho znám už z minulého roku, někoho ne. Takže se mnou půjde Adámková, Jordánová (moje příjmení), Carev.."
,,Oo Bože, už zase?" Zamumlala jsem. Učitel dočetl jména a my šli do jazykovky.

Každý seděl sám. Když najednou učitel řekl, ať si vytáhneme učebnice a jdeme si číst.

,,Pane učiteli? Prosím vás, omluvte mě, já si nechal učebnici doma." Přihlásil se Martin.
,,No napoprvé nevadí, tak si sednete támhle, vedle Jordánový." Řekl učitel a ukázala na mě. Já jen bouchla rukou do stolu a nahodila výraz "Watafak?!" a pomyslela jsem si, že mi tohle dělají snad schválně.

,,No nazdar, zase se potkáváme co?" Řekl drze.
,,Jsem nejvíc šťastná no.."
,,No jseš protože vedle tebe sedím, víš co."
,,Ty máš fakt vysoký ego co?"
,,Jo a taky mám pěkný úsměv. Jsem viděl jak jsi včera na něj koukala jak vyvoraná myš." Dloubl do mě.
,,Dobrej vtip, já bych se na tebe nikdy nedívala.." Zamračila jsem se.
,,A teď se jako koukáš na koho? Na DiCapria?" Řekl drze.
,,Kéž by.." Pronesla jsem a otočila se dopředu.
,,Carev? Jordánová? Ticho tam, ano?" Okřikl nás učitel.
,,Já nic pane učiteli, ona tady kecá." Ukázal na mě.
,,Cože?" Vykřikla jsem.
,,Ale ticho už! Nebo budeme psát." Okřikl nás znova učitel a my stichli.

Po Němčině jsme měli Angličtinu a k naší lavici přišel Jakub.

,,Čau Petro",pozdravil spolusedící,"zkontroluj mi to prosím." Mrkl na ní.
,,Jasně, ráda." Zajásala.
Ke mě však přišel Martin.
,,Jordánová? Dej mi to opsat prosim.." Zaškemral.
,,Ne." Odsekla jsem.
,,Prosim. Na oplátku ti ukážu můj úsměv." Zazubil se.
,,Ne a ne a ne!" Zavztekala jsem.
,,Tak si ten úkol třeba sněz.." Zamračil se a odešel si sednout.
,,Proč jsi na něj tak hnusná?" Zeptala se mě Petra.
,,Nemám ho ráda, to je celý."
,,Hm..nechápu tě."

Po škole jsem šla domů a pak si zaběhat. Těšila jsem se na to, že je už zítra pátek.

Co se škádlívá, to se rádo mívá Kde žijí příběhy. Začni objevovat