Co se škádlívá, to se rádo mívá

#12

Ráno mi Martin napsal že bude čekat před mým domem.
Okolo půl osmý jsem se vydala na cestu. Martin tam čekal. Rozběhl se ke mě s obejmul mě. Já mu dala pusu na tvář a pak jsme se chytli za ruku a vydali se do školy.

,,Hele Martine a dáme jim to takhle najevo?"
,,Komu? Co?"
,,No že spolu chodíme.."
,,Jo. Nemám se zaco stydět." Usmál se.
,,Haha." Protočila jsem očima a usmála jsem se.

Vešli jsme do školy ruku v ruce. Třeťáci na nás koukali jak kdyby jsme byli z jiného světa. Ani se jim nedivim.. To, že se s Martinem nesnášíme věděla celá škola a teď vidí tohle.

Vešli jsme do třídy. Nechápavé pohledy našich spolužáků byli k nezaplacení. Sedli jsme si do lavice a za mnou přiletěla Petra.
,,No prosim tě..to jako fakt?" Byla radostí vedle.
,,Ano." Usmála jsem se a koukla se na Martina.
,,Přejuuu!" Vypískla Petra.
,,Děkujeme." Odpověděli jsme s Martinem jednohlasně.

Celý den se nás spolužáci ptali, jestli to myslíme vážně nebo ne. A když jsme řekli že to je 100% vážný tak nám nevěřili.

Když jsem šla s Martinem domů tak jsem se rozhodla že ho představím rodičům.

,,Mami, tati a brácho..tohle je Martin. Můj kluk." Řekla jsem.
,,Jee, tak to přeju!" Objala nás máma.
,,Gratuluju." Řekl táta.
,,Já věděl že spolu jednoho dne budete."Pronesl Jonáš,"Protože co se škádlívá, to se rádo mívá." Řekl a usmál se. A měl pravdu.

                       Konec🙏🏾🙏🏾
Tak a jsme nakonci. Děkuju za přečtení a uvidíme se zase někdy u jineho příběhu.🌈🙏🏾😜 Čau!😄😄😄💪🏾
..jo a ještě se omlouvám za chyby.😅