Co se škádlívá, to se rádo mívá

#11

Ráno jsem šla do školy docela znechucená.. Bála jsem se, aby Martin tu včerejší "věc" nepřekroutil a pak JÁ bych byla za tu špatnou.

Sedla jsem si do lavice, Martin už tam byl. Pozdravil mě a já mu pozdrav opětovala.
,,Máš tu prezentaci?" Zeptal se mě.
,,Jo, mám." Řekla jsem.
,,To je dobře. Snad dostaneme za 1."
,,Ale já ti snad včera jasně řekla, že si ji máš udělat sám ne?" Nadzvedla jsem obočí.
,,Já věděl, že jsi to tak nemyslela." Mrkl na mě.
To měl pravdu. Bylo by to ode mě hnusný kdybych ho jentak nechala napospas 5 z Chemie.

Zazvonilo. Do třídy vešla učitelka a my jí pozdravili.
,,Tak můžeme se dát na ty vaše projekty, co vy na to? Kdo půjde první?"
Samozřejmě nikomu se tam nechtělo. Ta učitelka je schopná seřvat i za to, jaký máme styl písma a jaký tam máme barvy a tak.
,,Nikdo nechce jít první? Nevadí. Já si někoho vyvolám.. Tak co třeba Adámková a Hrouda?"
Adámková i Hrouda se neochotně vydali k tabuli.

Nakonec oba dostali za 1 mohla jít na řadu další dvojice.

A tak to ubíhalo a ubíhalo až nakonec učitelka vyvolala mě a Martina.

,,No takže koho tu ještě máme? Noo Carev a Jordánová. Pojďte se nám sem předvést." Vyzvala nás. Já se jen podívala na Martina a ušklíbla jsem se.

,,No vidíte jak se vám to povedlo. Určitě vám Carev pomáhal že?" Zeptala se mě učitelka.
,,No..",chtěla jsem zaprotestovat ale pak jsem si to rozmyslela, "..vlastně ano. Podílel se na ní docela hodně." Usmála jsem se na učitelku a ona nám zapsala 1. Šli jsme si sednout do lavice.

,,No vidíš jak jsme šikovní!" Zvedl ruku Martin a chtěl si se mnou plácnout.
,,Jo to jsme." Řekla jsem a neplácla jsem si s nim. On je smutně položil ruku na lavici. Já se na něj podívala a zvolala jsem "Placák!" a plácli jsme si.

,,No kdo se to tam tak projevuje? Jordánová?" Rozzlobila se učitelka.
,,Omlouvám se paní učitelko." Sklopila jsem hlavu.

Jakmile skončila škola tak jsem se snažila být co nejrychleji doma ale Martin si mě odchytl.

,,Ester?" Volal na mě.
,,No?" Otočila jsem se na něj.
,,Nechtěla by jsi někam zajít?" Zeptal se mě a nahodil ten jeho krásný úsměv.
,,Eee..nooo..joo. Klidně." Odpověděla jsem.
,,Oukej. Takže sraz u kavárny Ospalá kočka, ano? Ve 4 odpoledne?"
,,Jojo. Budu tam. Zatím čau." Řekla jsem a vydala se domů.

,,Co to se mnou je? Ještě před pár dny bych mu za takovou nabídku urvala hlavu a teď? Ale co bych neudělala pro ten jeho úsměv." Pomyslela jsem si.

Došla jsem domů a napsala všechny úkoly.
Bylo 15.08 a kavárnu mám od sebe asi 15 minut takže jsem se rozhodla, že se ještě upravim.
,,Kam jdeš?" Zeptala se mě máma.
,,Ven..?" Odpověděla jsem ji.
,,A s kým?"
,,S Martinem."
,,Aha, tak si to užijte."
,,S Martinem jo?" Vlezl do koupelny Jonáš.
,,Jo máš s tým problém?" Osočila jsem se na něj.
,,Nic. On..se ti..líbí, co?" Zeptal se mě opatrně.
,,Jeho úsměv se mi líbí no." Odpověděla jsem mu.
,,A nejen úsměv.." Dloubl do mě.
,,Jako...asi..ne." Zapřemýšlela jsem nad tím.
,,Však já to na tobě vidim." Poplácal mě po zádech a odešel. Já se opřela o umyvadlo a začala o tom všem přemýšlet.
,,Ježiši Ester..?! Vážně jsi se zamilovala do někoho koho jsi nesnášela? Co to s tebou je?" Myslela jsem si. Pak mi došlo že tady přemýšlím už dost dlouho a že mám akorát 12 minut na to, abych stihla dojít do kavárny. Rychle jsem si vzala mobil, peněženku, na sebe jsem hodila džínovou bundu a vyrazila jsem.

V 16.01 jsem byla na místě a Martin stál narohu kavárny.

,,Ahoj." Usmála jsem se. Byl strašně krásně oblečenej. Měl červeno-černou kostkovanou košili, černý kalhoty a bílý Conversky.
,,Ahoj. Jdeme?" Usmál se.
,,Jo."

Šli jsme dovnitř. Sedli jsme si k oknu. Já si objednala dort a medovník. Probrali jsme různá témata.

V 17.45 jsem se rozhodla že půjdu domů ale Martin se nabídl že mě doprovodí. Neměla jsem žádný problém.

Šli jsme parkem kde bylo vidět na krásný západ slunce.
,,Hele zapadá slunce. To je krásný! Na to bych se mohla koukat pořád." Ukázala jsem.
,,Jo? Tak si sedneme."
Asi 10 minut jsme seděli na lavičce když najednou..
,,Ester?"
,,Ano?"
,,Hele..já ti musím něco říct.."
,,Co?"
,,Víš jak mám pořád na tebe kecy.. Víš.. já ti tim dávám najevo, že se mi líbíš.. Jsi strašně hezká a.." Chytl mě za ruku a já ho přerušila. ,,Martine já..já..já.."Zadívala jsem se na něj a políbila jsem ho. Docela jsem divila co to zase vyvádím. Když jsem se od něj odtrhla tak se na mě podíval a řekl mi větu na kterou jentak nezapomenu.. "Miluju tě, Ester."
,,Co?" Samozřejmě mě to potěšilo, jen jsem byla v šoku.
,,Miluju tě." Usmál se a já se začervenala.
,,Já zase miluju ten tvůj úsměv." Usmála jsem se a chytla ho za ruku a on mě políbil.
Okolo půl osmý jsme se rozloučili a vydali se oba domů. Já šla domů celá vysmáta a taky zaskočená.. bylo toho na mě moc. Kdysi bych ho nejradší zabila i za blbý pohled a dneska se oba milujeme.

,,Tak jaký bylo rande?" Zeptal se mě bratr který seděl v obýváku.
,,V pohodě." Usmála jsem se a šla do pokoje.

Najednou mi přišla zpráva na Messengeru. Byl to Martin který nám měnil přezdívky. Na to jsem mu odpověděla jen "❤️❤️".

,,Já chodím s Martinem..s Martinem..kterýho jsem nesnášela." Mluvila jsem si pro sebe. Nakonec jsem šla spát. Ale byla jsem z toho šťastná!