Moje Parodie Na Pohádky

Růženka 4.část

Rose úlekem ztuhla a jen její srdce bylo jako o závod. Stála na místě a zhluboka dýchala.

"Ty se nám bojíš?" uslyšela známý hlas u svého ucha a překvapeně sebou znovu cukla. 

Cože??? Překvapení začal střídat vztek. Zaskřípala zuby a dupla nohou tam, kde odhadovala, že on má tu svou. A trefila se. 

Gabriel bolestně sykl, ale nestačil ani nic říct. Rose ho totiž praštila loktem do břicha a on jí tak pustil. Rychle se mu vymotala a udělala pár kroků od něj. 

Pak jí to ale nedalo a otočila, aby se mohla podívat, jestli mu neudělala nic vážného. Jenže to nečekala, že se na ní hned Gabriel vrhne a přirazí jí ke zdi.

"Co to jako děláš???" zavrčela na něj a on se tomu jenom zasmál.

"Co myslíš? "zašeptal jí u ucha a jemně ji políbil na ušní lalůček. Rose se začala slastně svíjet a taky trochu smát, protože ji to maličko lechtalo. Pak si ale uvědomila s kým tam je.

"Nech si zajít chuť!" Zašeptala i ona jemu do ucha a kolenem ho nakopla do mezinoží. Znovu mu vyklouzla a rozběhla se po schodech nahoru. Už byla skoro v půlce, když ji zezadu objal a přitáhl k sobě.

"Nech mě bejt!!!" Zavrčela a snažila se mu vykroutit. 

"Ani náhodou, neutíkej mi pořád!" 

"A proč ne?" Kroutila se dál Rose. On ji však držel pevně. 

"Protože jsme pro sebe stvoření ty huso!" 

"Cože? Neříkej mi huso! To ty tady kvákáš hlouposti." Nevěřila svým uším. Co si to tu povídá? 

"Ne, jen říkám pravdu" řekl už klidným hlasem, protože to nevypadalo, že by se mu vykroutila. 

"Však ty na to přijdeš" otočil si ji čelem k sobě a zadíval se jí na rty. 

"Jestli teďko něco ucítíš, tak je to znamení, že k sobě patříme" zašeptal a políbil ji. Nejdřív jen lehce a pak silněji a silněji. 

Rose nechápala, co říkal a ani nechápala, proč je opět neschopná přemýšlet nebo ho od sebe odstrčit. Možná to bylo proto, že to bylo příjemné? 

Cítila jeho silné ruce na svých zádech, jak ji hladí a zároveň tisknou k jeho tělu. K tělu, které bylo mnohem větší jak to její...pevné, poskytující oporu a vyzařující silou a hřejivým teplem...A co víc, cítila jeho rty. Jeho rty, které tak laskaly ty její a jen čekaly, než jim povolí přístup dál. A ona jim to chtěla povolit...chtěla víc. 

Ani si neuvědomila kdy, ale zjistila, že mu polibky oplácí. Každý jejich polibek byl silnější a chtivější. Líbali se a ona se toho nemohla nabažit. Chtěla ho cítit víc! Proto ruce, které měla do té doby spuštěné podél těla, položila na jeho břicho a začala je pomálu sunout výš po jeho hrudníku. Cítila, jak se mu vždy svaly, po kterých přejela, napnuly a jeho ruce na jejích zádech se přesunuly na její zadek, který začaly mačkat. 

Nevěděla, kdy si to uvědomila. Možná to bylo, když ji přirazil zády ke zdi a začal jí líbat krk. Možná to bylo o chvilku dříve, když mu rukama spočinula kolem krku a on si ji nadzvedl, aby mu mohla obtočit nohy kolem těla. A možná to bylo mnohem dřív, když jí jako malé olízl a obvázal prst, ze kterého jí tekla krev, protože se bodla o růži. 

Jisté však bylo, že si uvědomila, že je do něj zamilovaná!

Celým tělem jí prostoupila panika. To nejde! Tohle nesmí! Ona nebude jako ty jiné. Nemůže mu propadnout...jestli se to stane, tak ji pak odkopne, jako to určitě udělal spoustě jiných...Tohle vše je pro něj jen hra...jen hra a zvýšení si vlastního ega!