Moje Parodie Na Pohádky

Růženka 5. část

"Ples, a přáli bychom si abyste ho ty a Gabriel zahájili společným tancem, jakožto budoucí panovníci našich zemí." 

To nemyslí vážně...že ne? S nadějí, že si z ní jen dělají srandu, se Rose podívala na matku. Jenže ta se jen spolu s Gabrielovou mámou usmívala a zdálo se, že je sama se sebou a tím, co vymyslely, spokojená. 

Tak to je v háji. Jak jí to její vlastí matka mohla udělat? Nechat ji napospas jejímu největšímu nepříteli?! Chudinky její nohy, ty ten tanec s nim nepřežijí...Pravdou ale bylo, že o nohy jí nešlo.

"Ach, opravdu? To je nečekaný nápad. A jaký že tanec to má být a kdy by se ples konal?" Zeptala se mile Rose, aby zakryla svojí zvětšující se paniku.

"Hmm, chtěly jsme něco zahraničního, takže jsme vybraly waltz, a protože se bude jednat jen o takový malý, skoro rodinný ples, uspořádáme ho již za 3 dny." 

Rose si aspoň částečně oddychla. Jestli jí někdy nějaký tanec aspoň trochu šel, tak to byl waltz. Ale co bylo s tím datumem?! Proč tak brzo! I když...čím dřív bude ples, tím dřív Gabriel odjede. 

"Dobře, děkuji. Teď kdybyste mě prosím omluvili, šla bych ještě do ateliéru." Ani nepočkala na odpověď a už se hrnula pryč.

Rychlými kroky mířila ven. Vyšla ze vchodových dveří a pochodovala k domku tetiček. Nikdo jí nemohl pomoct víc než ony. Zaklepala u nich na dveřích a vtrhla dovnitř jako vichřice.

"Tetičky!!! Potřebuju vaši pomoooc! To neuvěříte, co se mi stalo. Oni hodlaj uspořádat ples!" Rozrušeně se posadila na pohovku a zavřela oči.

"Haloo? Kde jste kdo?" překvapeně se kolem sebe rozhlédla, když nikoho neslyšela.

"Tetičky?" Teď už byla opravdu vyděšená. Postavila se a začala prohledávat domek. Byla v kuchyni, v koupelně, opatrně i nakoukla do tetiččiných pokojů, jestli náhodou nespí, ale po tetičkách jakoby se zem slehla.

Znovu se posadila na pohovku a začala přemýšlet, kam tak mohly jít. A pak si všimla dopisu na stole. Vzala ho do rukou, a když si všimla, že je na něm její jméno, otevřela ho.

Drahá Rose

Jedna naše příbuzná slaví narozeniny a my jsme byly pozvané na její oslavu. Jestli to teď čteš, tak to znamená, že se něco stalo a nás moc mrzí, že tam nejsme s tebou, abychom ti pomohly. Ale věříme, že to tam bez nás zvládneš. Máme tě rády a nezapomeň, trpělivost růže přináší.

Tvoje trhlé tetičky

Rose se nevědomě usmála nad posledním řádkem. To určitě musela napsat tetička Raven. Jenže co já teď?

"Aaa, potřebuju doktora! Já cítím, že umírám, cítím jak moje duše pomálu stoupá do nebe...nebo do pekla? To je fuk! Prostě umírááám!"

"Já ho prostě zabiju nebo něčim klepnu po hlavě a svážu, aby se na ten tanec nedostavil." Přemýšlela nahlas a začala se ďábelsky usmívat nad tou představou. Hmm, takhle by to nešlo.

"Bude to záložný plán, když už ho nebudu moct vystát." S touto myšlenkou opustila domek tetiček a šla pomalu zpátky do zámku. 

Když už byla skoro u vchodových dveří, napadlo ji se jít podívat za jejím krásným Temným zábleskem. Už je to bylo strašně dlouho, co za ním nebyla. Šla směrem ke stájím, a přitom počítala, jak dlouho by to mohlo být, až došla k neuvěřitelnému výsledku. Neviděla ho pět dní!!!

Už byla skoro tam, když uslyšela zvláštní dusot kopyt. Rozběhla se, a to, co spatřila, bylo něco, co do konce života nezapomene. Gabriel jel na jejím Temném záblesku! 

Proběhl jí takový vztek, až musela kopnout do nedalekého kamene. Hleděla na tu dvojici, jak ladně skáčou přes překážky a překvapeně si uvědomila, že jsou neuvěřitelně sehraní.

Jsou jako jeden...proběhlo jí hlavou a neschopna odvrátit zrak, se na ně dál dívala.  "Není divu. Vždyť jsou povahově úplně stejní," uchechtla se po chvilce. 

Poprvé Gabriela neviděla jako někoho hloupého a namyšleného. Sledovala tu dvojici, jak v paprscích zapadajícího slunce neohroženě zrychlují a užívají si svobodu. Temnému záblesku se krásně leskla srst a hříva a Gabrielovi zase nádherně vlál plášť a jeho krásné vlasy. Z neznámého důvodu je zatoužila nakreslit.

Z uvažování ji vytrhl něčí hlas: "Vycvičilas ho opravdu dobře."

Překvapeně se podívala před sebe. Gabriel akorát seskakoval ze sedla a ladně dopadl na nohy, až kolem něho jeho plášť zavál.

"Ano já vím. Ale to tě neopravňuje na něm jezdit."

"On sám chtěl, Růžičko,"  řekl a přešel k ní blíž.

"Jak jsi mi to řekl?!"

"Ach, Rose, ty se vždycky tak snadno naštveš. A já to na tobě miluju."

Najednou je ale od sebe oddělila koňská hlava, která vesele šťouchla do Rousiny tváře. Rose se zasmála a začala se s Temným zábleskem mazlit, přičemž zapomněla na poslední větu, kterou Gabriel řekl. 

"No kdo je můj krásnej miláček? Kdo je má láska? Mně se po tobě tak stýskalo."  A pak ho několikrát políbila na čumák.

"To by už stačilo ne?!"

Rose se překvapeně podívala na vztekle se mračícího Gabriela. 

Naklonila hlavu na stranu a řekla: " Snad bys nežárlil na koně."

"Pche, ani za mák. To mi připomíná, chtěl jsem se tě na něco zeptat."

"Jen se ptej." pobídla ho Rose a pomalu vedla Temný záblesk ke stájím.

"Umíš vůbec tančit?"

Rose se zastavila v pohybu, čímž zastavila i svou ruku, kterou zavírala dvířka od koňského prostoru. Pak ji ale opět zvedla a dvířka zavřela. 

Pomálu se otočila na toho parazita. Jestli umí tančit!?

"Ano, umím tančit." Zasyčela potichu a pohledem se ho snažila nejet probodnout. 

"Tak mi to dokaž," uklonil se a zeptal se: "Smím prosit?"

To nemůže myslet vážně. Rose na něj hleděla jak na blázna. "Tady? Ses zbláznil?"

"Já věděl, že neumíš tančit, tak to přiznej."

"Tsss, nepochybuj o mně!" a nabídla mu svou ruku.

On si ji rychle přitáhl k sobě, a pak ji chytil do tanečního držení a ještě víc si ji k sobě přitiskl. 

"Aspoň jednou se nech vést," zašeptal  jí do ucha a oba naráz vykročili. Lehce tančili do neslyšné hudby a pomálu se tomu poddávali. Každý, kdo by je viděl, by si řekl, že jsou úžasný pár a oba si to užívají. Jenže pak by se podíval Rose do obličeje, který připomínal bouřku v zimně. Všemu dominovaly Rosiny našpulené rty potvrzující vztek.

Pak Gabriel najednou zastavil, prudce ji zaklonil a uhrančivě se jí zadíval do očí. "Já o tobě nikdy nepochyboval" a políbil ji. 

Rose byla úplně vykolejená a bezmocná. Nemohla se pohnout, jinak by sebou švíkla na zem, což v ní vyvolávalo paniku a taky ani nevěděla, jestli vůbec chce.

Gabriel oddělil jejich rty od sebe a ušklíbl se, když uviděl její nenávistný pohled. Postavil ji bezpečně na nohy. "Jdu navštívit kuchtičky. Uvidíme se na večeři, pokud se tam dostavím." A začal kráčet směrem k zámku. 

"Nechápu jak se jim můžeš líbit," zakroutila hlavou. "A na večeři nedorazím, tak se určitě neuvidíme." Zamávala mu a snažíc se udržet klid, vyšla ke dveřím do zámku. On jí normálně řekl, že se jde vyspat s nějakou z jejich služebných!?

Prošla chodbami, až dorazila do svého pokoje, ve kterém se zamkla. Lehla si na postel a zavřela oči. Už se rozhodla, uskuteční plán B! Jenže kde vezme tu palici?