Moje Parodie Na Pohádky

Růženka 2. část

Po chvilce se však vzpamatovala, a když jí došlo co se děje, rychle ho od sebe odtrhla. Zrychleně dýchala, a pak, zrovna když ho chtěla seřvat, uslyšela přibližující se kroky.

"Asi by nás tu takhle neměli vidět," zašeptal a než jí došlo, co se děje, otevřel dveře od jejího pokoje, vtáhl jí tam, a znova je zavřel.

V tichosti poté poslouchali kroky, které minuly její pokoj a rychle se zase vzdálily. Rose úlevou vydechla. 

Pak si však uvědomila, že není v pokoji sama! Otočila se k němu, a když už mu chtěla dát facku, chytil její ruku a opět ji políbil.

Tentokrát to na ni však nemělo takový účinek a pohotově mu dupla na nohu a pomocí volné ruky se od něj odtrhla. 

Tak a dost! Pomyslela si a zkusila mu dát facku tou druhou. K její smůle, měl úžasný reflexy a pohotově jí chytil i tuto ruku. Potom jí, jakoby nic, přirazil ke zdi, až lehce vydechla. Měla ruce přitisklé podél hlavy a i nohy jí zablokoval těmi jeho, aby ho nemohla kopnout nebo mu opět dupnout na nohu. 

Když si to uvědomila, zamračila se a začala ho propalovat pohledem. "Co si myslíš že děláš?!"

Usmál se a přiblížil se k jejímu uchu. "Co bys asi tak řekla. A já ti dovolil mi tykat?"

Z toho jak jí to zašeptal do ucha, dostala nechtěně husí kůži. "Upřímně nevím, o co se snažíš, ale chci, abys toho okamžitě nechal!" Řekla a snažila se, aby její hlas zněl ledově a pevně. 

"Nemyslím si. Podle mě, to chceš stejně jako já a já ti dám důkaz." Znovu zaútočil na její rty, ale tentokrát s větší vervou než předtím. 

Rose se naopak snažila zůstat  nečinná. Což jak se zdálo, jemu nevadilo a div to vypadalo, jako by ho to víc vzrušovalo. Silně a tvrdě dorážel na její rty těmi svými a snažil se dostat dovnitř.

Rose mezitím v klidu odolávala, a tak by to i zůstalo, kdyby jí najednou silně nekousl do dolního rtu. Překvapením vzdychla, čehož on hned využil a jazykem jí vklouzl do pusy. 

Tohle bylo na Rose už moc. Nedokázala a ani nevěděla, jak by dál zůstala nečinná a začala pomalu spolupracovat. Lehce se začala jazykem otírat o ten jeho a v myšlenkách si nadávala do všech děvek na světě. 

Když si Gabriel všiml, že se mu Rose začíná poddávat, přesunul jí pomálu ruce nad hlavu, kde je chytil do jedné ruky, aby si uvolnil tu druhou. Vzápětí ji chytil kolem pasu a tvrdě si ji k sobě přitiskl, čímž Rose znovu překvapeně vzdychla. 

"Nedělej to" zavrčel mezi polibky. 

"Co?" vydechla. 

"To vzdychání. Nedělej to, jinak kašlu na předehru a hodím tě na tu postel hned." 

Jakmile to Rose slyšela, došlo jí, že si je stoprocentně jistý, že se dnes spolu vyspí. Vzbudila se v ní vlna vzteku. Kolik holek už takhle první noc dostal?!

Dospěla k tomu že hodně...Tak to teda ne! Ona se k nim nepřidá! 

Lehce oddělila jejich rty a sladce mu zašeptala do ucha: "Já nebudu jako ostatní, které ti podlehly..."

Potom se mu odhodlaně podívala do jeho zamračeného a nechápavého obličeje a silou mu dupla na nohu svým podpatkem. Neměl jí uvolňovat nohy, pomyslela si. 

"Auu" vykřikl, odtáhl se od ní a začal poskakovat po jedné noze. 

Jak se tak Rose dívala na Gabriela poskakujícího po jejím pokoji jak nadržený klokan, musela se začít smát. Když se na ní potom naštvaně podíval, tak jí smíchy začaly téct i slzy. 

Po pár minutách, kdy snášela Gabrielovy nenávistné pohledy, se konečně uklidnila a promluvila.
"Drahý Gabrieli, já jsem dcera krále tohoto království, a proto považuji za neslušné jít jen tak s někým do postele-" 

"Já nejsem jen tak někdo!!! Jsem budoucí panovník vedlejšího a mnohem většího království!" 

Rose ale schválně jeho poznámku nevnímala a mluvila dál. "-takže prosím opusťte tento pokoj, do kterého si ani nevzpomínám, že bych vás pozvala, protože se chystám jít spát." 

"Tak to teda ne!" zavrčel a pomálu kráčel k ní. 

"Být tebou tak odejdu nebo-"  

"Nebo co?" už byl jen pár kroků od ní. 

"Nebo začnu ječet," řekla Rose a vítězně se usmála. 

"To nemyslíš vážně že ne?!" zastavil se a probodával ji očima. 

"Nikdy jsem nebyla vážnější" řekla sladkým hláskem. 

Když to ale nevypadalo, že hodlá její pokoj opustit, přešla k němu a skoro doslova ho ze svého pokoje vyhodila. 

"Však ty mi podlehneš, uvidíš..."

Rose nad tím jen povytáhla obočí, zakroutila hlavou a se slovy "když myslíš" mu zabouchla dveře před nosem.

Celá vyčerpaná a vykolejená si sedla na postel a začala se převlékat. Oblečení hodila na židli a šlehla hlavou do polštáře. Podívala se na měsíc který byl krásně vidět a usmála se.

"Jen aby jsi jako první nepodlehl ty mě," zašeptala si pro sebe a usnula.