Lesní víla

Když se zamiluje víla

„Jsme zde, manželi. Co dál?" Stála Alice, před domkem Alecka Wooda. Jedno obočí zvednuté a na rtech úsměšek, než úsměv.

„Alice, zde jsem viděl krvácet hocha, který se rval jak lev, s daleko větším nepřítelem. Také jsem zde zjistil, jaký poklad ukrývá Aleck, pod kalhoty. Zde mi došlo, kam jste se mi ztratila. Alice, nedovolila jste námluvy, proto na tomto místě, ve vašem lese, vám chci vyznat svou lásku. Já se do vás zamiloval už ten první večer, kdy tak neohrožená dívka, co se nebála poslat ke všem čertům, dva nevychovance, raději omdlela, než aby se mnou vůbec mluvila. Pak když jsem viděl lesní vílu v tom nechutně ledovém jezeru a šafář mi pověděl tu místní historku, myslel jsem na Alici."

Přitáhl si nyní svou Alici, do objetí: „Ten den, kdy jste se zranila při tanci a já cítil vaše krásné tělo tak blízko tomu svému, chtěl jsem vás zlíbat. V neposlední řadě, mě očarovala hra na klavír. Protože v tu chvíli jste zářila, jako by jste byla víc. Alice dovolte mi vás milovat," přejel jí jemně rty přes rty.

Alice mu lehce zatlačila do hrudi a ustoupila, oči široce otevřené, přerývaně dýchala:
„Nejste mi lhostejný, Arthure. Nevím, zda to co k vám cítím je láska. Jednou by mohla být. Povězte mi, máme opravdu naději? Znáte má tajemství, víte, že mi nečiní problémy ublížit jinému člověku zbraní, pokud se dopustí bezpráví na němé tváři. Pokud budete mít psa a já budu poblíž, budu jeho hlavní velitelka, stejně tak, na mě reagují koně. Nepotřebuji sedlo, abych se na nich svezla. Plavu. Jen se na mě podívejte, já nemám tělo správné ženy. Nejsem oblá jak mají muži rádi. Pokud mě vytrhnete z mého lesa, uschnu," odpověděla.

„Vím, že vždy budete na útěku, Alice. Nikdy vás ve skutečnosti mít nebudu, že?" nečekal na odpověď. „Jak jste to řekla? Po vílách zůstane jen obláček páry nad vodou? Jsem ochoten to risknout. Jsem ochoten, vás alespoň trochu mít, třeba na prchavý okamžik, nikdy bych si neodpustil, kdybych to neudělal. Nemusíte se bát, nenechám vás uschnout. Váš les tu vždy bude pro vás. Jen prosím, vezměte mě vždy s sebou. Rád se stanu doprovodem, pro chlapce, co prochází lesem."

Alici se zamžily oči, to není skutečné, jak jí ten krásný, drzý muž může rozumět. Vrhla se mu do náruče a nastavila mu své rty.

Arthur nečekal a přijal co mu sama nabídla. Líbali se dlouze, prozkoumávali svou smyslnost. Aleck Wood, Alice a dívka od pianina se mohli stát jednou osobou. Stali se totiž hraběnkou z Loxli.

- Edit.18 -