Nečekaná Volba(2.díl)✔

1. Krutá pravda

Adele

Odpojila jsem se z rodinného objetí spolu s Andrewem, Sofii a Samem.
Máma s tátou se na nás usmáli.
"Děti jděte se převléci za chvíli je váš narozeninový ples. Musíme vám něco důležitého říct." Usmála se na nás vřele maminka.
Tatínek se na nás usmíval stejně mile, jako ona.
Až jednou budu mít manžela chtěla bych, aby byl podobný tátovi.
Mé 3 sourozence mám moc ráda.
Jeden je lepší než druhý i když mě občas otravují.
Rozešli jsme se do svých pokojů.
Pokoj sdílím s "malou" Sofií.
Převlékli jsme se do svátečních květovaných šatů. Ty šaty jsem dostala k sedmnáctým narozeninám od Andrewa. A sofii je dal k Vánocům. Na krk jsem si připnula náhrdelník s perlami a vlasy jsem si zapletla do copu, který začíná těsně u hlavy.
Sofii jsem udělala stejné copy akorát, že dva.
"Adele?"
"Hm...?"
"Co myslíš, že dostanete k narozeninám?"
"Nevím Sofie."
"Slyšela jsem, že se rodiče baví o svatbě a tobě s Andym."
"Třeba se ti to jen zdálo..." Ujišťovala jsem sama sebe a mým tělem projela až děsivá vlna pocitů.
"Ne nezdálo, ale nechme se překvapit..."
"To bude teda hezký překvapení..."
Ironie z mého hlasu jen křičela.
"Ale notak Adele... Buď v pohodě ty to zvládneš jseš přece moje velká sestřička. A taky stará, jak tenhle zámek.
Sofie mě objala a začala se smát.
Já jsem se k ní musela přidat i když mě svym způsobem urazila.

Stojíme s Andrewem před velkými, mohutnými, zdobenými dveřmi a čekáme na to až se ze sálu ozvou naše jména.
Sofie a Sam jsou už vevnitř stejně, jako rodiče.
"Neboj se Adele my to zvládneme."
Bratr mě pevně chytl za ruku a povzbudivě se na mě usmál.
"Bojím se Andy."
"Já vím. Já taky."
Přivinul si mě k sobě do medvědího objetí.
"Nelíbí se mi představa, že nás rozdělí sestřičko."
"Mně taky ne Andíku."
Naše objetí přerušil chlapík říkající naše jména. Chytili jsme se za ruce a už se začaly otevírat ty obrovské dechberoucí dveře.
Hudba, šum a spousta lidí.
Všude tu byly hromady mladých urozených mužů spíš, ještě chlapců nebo mladíků. Přeberte si to po svém. Urozenost soudím podle jejich oblečení.
Ale nechyběly tam ani mladé urozené slečny.
Nezajímaly mě potlesky a řečí lidí okolo.
Byli pozvaní ze slušnosti.
Pohledem jsem jezdila po sále.
Můj pohled se zastavil na jednom z miliónů objektů tady...