Nečekaná Volba(2.díl)✔

2. Mé jméno

Naše pohledy se setkaly.
Stál tam mladý chlapec a měřil si mě pohledem až to nebylo hezké. Ten jeho pohled byl přímo spalující. Jeho oči byly tak tmavě modré, že se v  nich mohl kdokoli utopit, jako v nejhlubším místě oceánu. Hnědé kratší vlasy mu padaly do úrovně očí a on si vždy jedním pohybem posunul výš. Jeho rty byly velké a červené a také srované do úzké linky. Byl poměrně štíhlý.

Sledovala jsem ho delší dobu a ani jednou se za tu dobu neusmál. Přišel mi, jako chladný panák.
Nemusel sem přeci vůbec, ale vůbec chodit...
Tiše jsem seděla v křesle a sledovala tancující princezny, prince a krále... Bylo tu i služebnictvo.
Andy už po šesté tancoval s mile vypadající dívkou. Byla o něco menší než on, měla hnědé kudrnaté vlasy. Celou dobu se tupě usmívali a smáli se, jak pomatení.
Tancovala jsem už čtyřikrát a už nemám v plánu v tom pokračovat. Proč taky?
Stále jsem sledovala Andyho a tu dívku a při tom nevnímala okolí.
"Smím prosit?" řekl někdo podrážděně hned vedle mě.
"Ne. Netančím." Stál tam ten mladý muž.
"To je zajímavé, že před malou chvilkou jste ještě tancovala." Pronesl stejně otráveně, jako před tím.
"Už netančím neznámý pane s divným šklebem."
"Jak myslíte mamyšlená a protivná princezno s přitroublým úsměvem a smíchem připomínající spíš skřeky paviána."
"Lepší pavián než mít ksicht, jak rozpláclej zadek hrocha a prasete dohromady."
"Teď jste mě urazila."
"Jo to já umím." Na tváři se mi rýsoval podivný úšklebek o kterém moc dobře vím.
Jenomže z naší výměny názorů nás vyrušil otec.
"Adele jdi si zatancovat, když tě o to Dylen žádá."
Z otcova výrazu jsem usoudila, že bude stejně lepší ho poslechnout i když se mi to vůbec, ale vůbec nelíbí.
"Jistě otče."
"Toho otce si nech pro někoho jiného."
Dylen mi nabídl rámě, které jsem s radostí odmítla a po jeho boku spíš jemu za zadkem jsem pokračovala v cestě do pekla.
"Stejně jste se tomu nevyhla Adele."
"Nebojte se. Ja vám ukážu, že se nevyplácí proti mě poštvávat mého vlastního tátu."
"To jsem teda zvědavý, co tak chytrého může někdo s mozkem slepice vymyslet."
"Aby jste se nedivil hrocho-prasečí zadku."
Radši nic nenamítal a dali jsme se do tance.
Musím říct, že tancoval opravdu moc dobře až se mi to nelíbilo. Jako by jsme spolu utvořili jednoho. Byli jsme do toho tak zabraní, že jsme ani nepostřehli konec skladby a tak na nás visely pohledy ostatních v sále.
Pustili jsme se a já jsem se ani ze slušnosti neuklonila, protože to mi pud sebezáchovy nepovoloval.
Táta s mámou se podivně usmívali a teď už vedle nich stojící Andrew na nás koukal s otevřenou pusou.
"Aby ti tam nevletěla moucha bratře."
Řekla jsem když jsem stála vedle něj.
"Že by si Dylen našel nevěstu?"
Provokuje mě a mě se to nelíbí.
"A co ta nádherná dívka, která tamhle právě tancuje s Dylenem."
"Je to jeho sestra Adele. Z toho se nevyvlíkneš."
"Takový blbec a má tak milou sestru."
"To víš. Už se těším na svatbu."
"A jak se jmenuje ta dívka s kterou si protancoval půl plesu?"
"Clare."
"Tak se těším až budete mít s Clare svatbu."
"Proč myslíš...?"
Nenechala jsem ho domluvit.
"Není to jasný?"
"Nevím asi ano..."