Noc, Která Změnila Můj Život (Springtrap x F!Reader)

5# Druhé setkání

Tvůj pohled:

"Ten chlápek mě zbavil skoro všech smyslů, ach, proč musím myslet pořád jenom na něj, je mi to trapné!" Přemýšlela jsem cestou domů. Když jsem dojela domů, ani jsem nevnímala matku, že mi něco říká.

"Co je s tebou? Jsi jsi jak smyslů zbavená!" Volala na mě.

"Eem, co mami? Promiň, nevnímala jsem." Omluvila jsem se.

"Jak bylo v práci, byla tam pořád taková nuda?"

"J-j-j ne.. já, já víš...je tam nuda." Koktala jsem. "Se Springtrapem tam určitě nuda nebude." Řekla jsem si v duchu.

"No, snad s tím nepraštíš..." Řekla zas to samé, co včera.

"Ne... A jestli dovolíš, půjdu spát." Zívla jsem.

15:00

"Konečně jsem byla dospaná a mobil ihned na počest hlásil novou zprávu.

"Čau (T/jm), máš dnes večer čas?" Byla to moje dobrá a trochu ulítlá kámoška (Jméno kamaráda)

"Srry, dnes večer musím do práce, je to nutné?" Odepsala jsem.

"Kde jsi sakra přišla k práci??" Odepsala zpět.

"Ve Fazbear's fright, představ si."

"Nekecej! V tý hororový atrakci? Hustý! A nepůjdeme tam spolu?"

"To jsem jí co měla říkat... A teď co jí mám napsat?" Položila jsem si hlavu do dlaní.

"Je tam nepovoleným vstup zakázán, možná někdy jindy."

"Aha..." Napsala poslední frázi a naše konverzace skončila.

"Měla bych si připravit nějaké to oblečení, ať se s tím potom nezdržuju..." Otevřela jsem šatník a bylo tu plno oblečení všeho druhu. "Ale co se tak hodí? Plesové šaty, pche... do Fazbears fright? A co roztrhané kalhoty? Neurazila bych ho přece jenom? Ikdyž... to jeho oblečení? No nic... asi si vezmu minisukni... Ne, to taky ne, je to dost... sexy, raději moji sukni na párty, trochu delší než minisukně, fajn, a co na vrch? K ty sukni asi tričko na ramínka... Dobrý, tak to bychom měli... Počkat. Je to rande, nebo jen tak!?" Vyházela jsem celý svůj šatník, než jsem se dostala k příznivému oblečení. "To je bordel... Kdo to má uklízet?"

23:30

"Všechno hotovo! Vyrazím dříve, než obvykle." Letěla jsem dolů po schodech, nasedla na svůj dopravní prostředek a natěšeně jsem jela do práce. Nervózně jsem otevřela dveře a šla do kanceláře.

"Vidím, že ses nemohla dočkat." Řekl očekácaný hlas. Springtrap už čekal v mém pohodlném křesle.

"A-ahoj Springtrape." Řekla jsem rozpačitě.

Springtrap se usmál a vytáhl obrovskou kytici. "Promiň, nevěděl jsem, které máš ráda, tak jsem vzal všechny..." Postavil se a podal mi kytici.

"Noo... děkuji." Zrudla jsem trochu, čehož si Springtrap všiml.

"Líbí se ti?" Přivřel oči.

"Jsou nádherné, nikdo mi nikdy nepřinesl květiny..."

"Takže jsem první, viď, zlato? Pojď si sednout." Ukázal na prázdné křeslo.

Přikývla jsem a beze slova jsem si sedla.

"To seš tak moc šokovaná?"

"Nevím, co na to říct... Jen... je tohle rande?"

"Jestli chceš~?" Vyzdvihl mě z křesla, posadil se a mě na něj.

"Proč to pořád děláš??"

"Je tu jen jedna židle, srdíčko."

"Prosím, neříkej mi tak, říkej mi jménem... ano?" Požádala jsem ho.

"Ale co co? Tobě se nelíbím?" Řekl překvapeně.

"Mě o vzhled nejde... Ale, neměli bychom se první poznat?"

"Jsem to ale blbec... můžu ti říct o své minulosti!"
....................................................................................................................................
Promiňte, je to možná docela odfláknutá a ne moc zajímavá kapitola, ale snad se vám líbila aspoň trošičku, a tešte se na další kapitolu snad o víkendu!

~Lei