Noc, Která Změnila Můj Život (Springtrap x F!Reader)

8# Vždy tu budu pro tebe!

Tvůj pohled:

Táta mě zrovna volal k obědu, ale já mu musela zdělit, že teď mám něco naléhavého. Vběhla jsem do garáře, a tam zjistila ne moc dobrou zprávu. Máma si vzala moje vozidlo do práce.

"Do prdele! Teď musím jet autobusem." Běžela jsem na zastávku a tam jen tak tak chytla autobus. Nejezdila jsem ráda hromadnou dopravou... Bála jsem se, že ho potkám. Je to naivní, sadistický, psychopatický kluk, který bohužel býval mým přítelem. Ale jen do té chvíle, než jsem poznala jeho pravou tvář. Požádala jsem o ukončení našeho vztahu a od té doby touží po moji smrti. Prostě psychouš. Už dlouho jsem takhle nejela...

Vystoupila jsem na nejbližší zastávce k Fazbear's fright. Ovál mě čerstvý vzduch na téměř opuštěné části města. Přitom kdysi to byla snad nejoblíbenější část města, asi víte proč... Pizzerie a animatroniky, dnešní Fazbear's fright. Z veselého místa teď zbyla jen budova v dezolátním stavu, jsem jediný člověk, který má tohle místo rád, je to místo, kde jsem potkala svoji už druhou lásku, ale první, která vypadá nadějně.
"K čemu stát? Rychle za Springym, spěchá to!" Chtěla jsem vyběhnout, ale někdo mě prudce drapnul za předloktí.

"Ale k čemu spěchat, když už Springyho neuvidíš!"

"Co!?" Prudce jsem se otočila a viděla jsem toho, koho jsem chtěla potkat jako posledního. To byl Jake, ten psychopat!

"Kdepak číčo, mě už roha nevezmeš!" Přitiskl moje rty k jeho a nepříjemně mě políbil.

"Mmmhh!!!" Kopla jsem ho do lýtka a snažila se vyprostit.

"Neříkej, že se ti to nelíbí! Vždy jsem tě miloval, vždy jsi byla moje a tys mi vrazila kudlu do zad! Tohle se dělá!?"

"Nemiluju tě! Nikdy jsem tě nemilovala, jsi úchylný a sadistický!"

"Úchyl jo? Myslíš toto?" Vzal a unešeně mi rozerval svrchní oděv aby se lépe dostal k mým ňadrům.

"Aaaah! Springtrape!!!" Začala jsem křičet na celé kolo.

"Teď mi řekni, o co se právě pokoušíš!" Řekl a stiskl mi silně jedno ňadro.

Pohled Springtrapa:

"Já zas všechno podělal... Schválně jestli se vrátí pro ten mobil. Hmm... schálně jestli má nějaké sexy fotky... Sakra! Heslo!"

Ale poté jsem slyšel čistý hlas. Ten hlas byl tvůj. Seš tu někde poblíž, nebo je to jen v mé hlavě? Doslova o život křičíš moje jméno. On ti někdo ubližuje a ty mě voláš, abych ti zachránil tvůj holý život i přes všechno, co se stalo. I třeba, že mě nemiluješ, budu já vždy ten, kdo tě uvítá s otevřenou náručí!

Otevřel jsem vchodové dveře a ušel pár kroků. Když jsem zjistil, že se se mnou nic neděje, rozběhl jsem se a zakřičel. "Najdu tě, ty hajzle! Jsem dobrý v hledání lidí!" Zasmál jsem se zlomyslně.

"Ještě jeden krok a je po ní!" Zakřičel divný muž a přiložil ti pistol k hlavě.

"Co po ní chceš!?" Zavrčel jsem.

"Já chci ji."

"A proč ji teda chceš zastřelit, chlape!?"

"Protože pokud nebude moje, nebude ničí!"

"Springy... Snaž se udělat něco rozumného." Kňučela jsi.

"Hej chlape."

"Co?"

"Pozdrav od Foxyho piráta!" Vytáhl jsem dobře ukrytou Foxyho ruku s hákem a dříve, než si něco uvědomil, jsem ho přetáhl hákem po hlavě. Ztratil rovnováhu a spadl na zem i s pistolí. Zvedl jsem tě ze země a tys mi spadla hlavou na hrudník a začala jsi plakat. "J-já jsem tak pitomá!" Vzlykala jsi tlumeně.

"Ne... proč bys měla být?" Objal jsem tě něžně.

"Od-odpusť mi to, co jsem udělala ráno! Já tě už nikdy neopustím, slibuju, mě je jedno jaký jsi, pořád tě budu milovat!"

"Ale drahá (T/jm), já už ti to dávno odpustil..."

"Vážně...?" Utřela sis slzu, vzala jsi mě za límec dlouze mě políbila. Nemusela jsi čekat dlouho, abych ti to oplatil.

"No páni..." Usmál jsem se a koukl se přes rameno. "(T/jm) pozor!" Natočil jsem se s tebou o 180 stupnů a on střelil. Zatnul jsem zuby a pak otevřel oči. Viděl jsem, že jsi celá. "To bylo o fous..." Otočil jsem se zlostně na něj a on začal utíkat a pistol co nejrychleji zahodil do kanalizace.

"Ah...kurva." Spadl jsem na ruce a prožíval fyzickou bolest.

"Vždyť tě postřelil!" Vzdychla jsi hrůzou.

"Ale ty stále žiješ, to je to hlavní. Nestrachuj se o mě, jsem přece robot, něco musím vydržet." Zasyčel jsem a opřel jsem se o zeď budovy.

"Bože Springy, teď jsi i člověk, nejsi jen robot! Zavolám sanitku!"

"Vy lidé... nic... nevydržíte!" Svíjel jsem se a koukal jsem se, jak jsi vlezla do budky a vytáčela jsi číslo na záchranku.
……………………………………………………………………………………………………………………
To ne! Držte Springymu palce! Co se stane dále? Dozvíte se nejspíš tento víkend!

~Lei