Life with Demon (pozastaveno)

Kapitola pátá

Hrozně se omlouvám za tak zpožděné vydání ale bohužel to jinak nešlo.
Tak proto doufám že se tahle kapitola bude líbit.

Protože za našimi zády se někdo objevil a řekl...

,,Jo štěstí..."
,,Hhhee..." vyjekneme oba dva zároveň zděšením.
Chvíli nevěřím svým očím, vážně vidím Tōshira? Celá jsem zkameněla, nemohla jsem se ani pohnout.
Celá rozrušená jsem se zaječími úmyslu řekla...
,,Jé! Toshiro to jsi ty, ani bych tě nepoznala, nezhubl jsi?" posměvovačně mu lichotím abych se z toho nějak vykecala a následně mohla s Ginem zdrhnout.
,,Co si jako myslíš, že na to skočím a nechám vás utéct? Tak to ani náhodou, vy dva jste na našem seznamu už dlouho. Ano jsou to jenom malé krádeže ale je jich dost na to abyste tam byly." se zlostným pohledem na mě vyjel.
,,Hjo... jak se vede?" zaslechli jsme známý hlas za našimi zády.
,,Sakra, Daler." řeknu si pro sebe.
A vzápětí se Gin rychle otočí svými zády k mým tak aby každý viděl na jednoho.
,,Teď nám neutečete. Jste obklíčeni." téměř vítězným a zároveň zákeřným tónem řekl Daler.
,,No to víš že jo, tak akorát ti nakopu zadek." začal se bránit Gin.
,,Být tebou hochu si moc nevyskakuji jste v pasti, žádná cesta úniku." ozval se hlas pocházející z mé strany. Ale Tōshiro to nebyl.
,,To snad ne... ne,ne,ne... Kyōji ne."
zděšeně naříkám a stěžuji si.
Vycházející hlavní strážní se na mě jen divokým pohledem zadíval.
,,Ale, ale, ale... copak to tu máme? Že by naši zlodějku a jejího komplice?" posměvovačně na mě narážel jako bych byla zpoutaná.
,,Já nejsem její komplic, jsem samotář! Zakřičí hoch otočený ke mě zády. ,,Co tu vůbec chceš? Nestačí ti tihle dva? Ty jeden pse!" bez rozmyšlení vykřiknu svá slova aniž bych si uvědomovala jaké následky z toho vyvodím.
,,Ty jedna mrcho!" vyletí po mě a rázem mi uštědří facku.
Ani jsem si to neuvědomila a byla jsem na zemi.
,,Hej! okřikne ho Gin. Vzápětí se skloní ke mě a zvedá mě ze země.
S vražedným výrazem pohlédnu na Kyōjiho. Jakmile si Gin všimnul že po něm chci vystartovat ihned mě chitil za ruku a zastavil mě.
,,Nedělej to." Jeho pohled byl tak uklidňující že jsem ztratila veškerý vztek co jsem v sobě měla. Ale když mě pustil a já se znovu dívala Kyōjimu do očí všechen ten vztek co byl pryč se najednou vrátil. Rychle jsem se rozeběhla s napřaženou pěstí proti němu a udeřit ho, jenomže byl rychlejší a opět jsem se válela na zemi. Ale tentokrát jsem v ruce svíjela dýku kterou měl v pouzdře kolem pasu.
,,Ts..." odfrknu si.
,,To mělo bolet?! To jsi takový slaboch! He?" provokuji ho tak moc až se ve mě začne vařit voda. Rozeběhnu se proti Kyōjimu se vzpjatou dýkou v ruce a napadám ho.
Strážník se jak jinak než mému útoku vyhne, bohužel jsem nestihla hodit spátečku a v mžiku mě chytl pod krkem až jsem se skoro začala dusit. Ze svých zbilích sil jsem vyšvihl a ruku a řízla ho nad pravé prso. Díky mému manévru jsem se dostala z jeho sevření a běžela ke Ginovi.
Mezitím se chlapec upřeně díval na Dalera a čekal co udělá. Ale on se ani nehl.
,,Jsi v pořádku?" ptá se s provinilím výrazem že se na nic nezmohl.
,,Jsem v pohodě." s úšklebkem na tváři odpovím.
,,Znáš lišácký únik?" tázavě jsem se zeptala a čekal co odpoví.
,,Znamenitý nápad." šibalsky se usmál a dal pokyn na tři.
Úsměv jsem mu oplatil a a začali jsme odpočítávat.
,,Tři... dva... jedna...!" společně zakřičíme a jdeme do akce.
Oba dva jsme se začali rozebíhat.
Strážníci nevěděli co máme v plánu, tak neměli jak zareagovat. No, očividně pro ně nebylo jednoduché odhadnout co uděláme, proto byly v pozoru a přešli do základní bojové pozice. My však rychlým podkluzem unikáme aniž by stihly něco udělat. Jakmile jsem podklouzla přes Kyōjiho hned jsem se zvedla a začal přeskakovat Tōshira.
Skočila jsem asi tak pět centimetrů nad něj a pak s těží dopadala na nohy.
,,Chichichi..." zasměji se a zamávám strážníkovi s jeho rozpláclím kloboukem.
,,Někdy příště..." zvolám, když mizím za rohem uličky.
,,Hej, tady!" mírně huláká Gin.
Rozběhnu se k němu chytnu ho za ruku a utíkám s nim pryč.
Když jsme doběhli za poslední dum opřeli jsme se o zídku a pomalu klesly dolů.
,,To bylo vzrůšo co?" po běhu stěží ze sebe dostanu.
,,Cože? Vzrůšo, vždyť nás malém dostaly. Hráblo ti?" uříceně odpoví.
,,No jasně hráblo mi, jenže já jsem švihlá už odjakživa." s úsměvem na tváři se na něj divně podívám, tak aby to vypadalo ujetě.
,,Doufám že se mi tohle už nikdy nestane." s obavami řekne chlapec.
,,No pokud zítra nechcípneš nebo tě nechytí tak určitě jo, slibuju." utahovačně odpovím na jeho mrzutá slova. ,,Ty jsi blbá..." řekne a sklopí hlavu k zemi.
,,Hej, mužů otázku...?" ptám se ho se zvědavým pohledem
,,Jo, klidně, když pak budu moct i já." vyděračně odsouhlasí mou otázku.
,,Kolik ti je? s upřeným pohledem čekám jaké číslo z něj vyleze.
,,Čtrnáct, a tobě?" koutkem oka na mě pohlédne.
,,Hmm..." zamračeně ze sebe vidám a chvíli mlčím ,,mě je třináct". dostanu ze sebe a naštvaně se otočím zády k němu.
,,Ale noták, to se budeš zlobit jen kvůli tomuhle...?" naštvaně se podíval na mou adresu.
,,Né promiň, je blbost být naštvaná za takovou hloupost." otočím se zpět a zasměju se.,,Tak a teď já..." vítězně prohlásí chlapec.
,,Ale počkat... na co že jsem se to chtěl zeptat?" vážně se zamyslí a lmne si při tom bradu.
,,No asi si už nevzpomeneš... nevadí, tak třeba jindy."
Posměvovačně dodám když vidím jak se trápí.
,,Nech to plavat" řeknu a žduchnu do něj tak aby spadl. Což se taky i stalo...
,,Hej! Co to děláš?" křikne po mě.
Ale než se stihne postavit na nohy vidí jen jak běžím přes louku a stihne jen zakřičet...
,,Hej! To není fér! Počkej!......"

Snad se líbila a byla jak měla....
Navrchu je obrázek s Hanare a Ginem.
Vaše Hanarekage :3