Kouzelná země

#2 Meghanina párty

Celou hodinu nemluvil, jen si dělal nějaké poznámky, ale vypadalo to spíš, jako by hrál piškvorky sám se sebou.

O přestávce jsem šla za kamarádkama, ale po cestě jsem uslyšela známý hlas, který mně volal z druhého konce třídy.

"Lin!" zavolala na mě.

Přišla jsem k jejímu stolu, "ahoj, Meghan."

"Ahoj, napadlo mě, když už si nejdeme po krku, nechtěla bys ke mně dneska přijít?" zeptala se.

Abyste pochopili, ještě minulý rok jsme se s Megan nemohly vystát, ale na začátku tohoto školního roku jsme zjistily, že to celé bylo jenom nedorozumění, a že nás naše společná kamarádka štve proti sobě. Teď jsme na něčemu, čemu já osobně přezdívám "neutrální zóna".

"Proč?" nikdy jsem u ní doma nebyla, tak proč to měnit?

"Pořádám párty. Chci tě pozvat, vezmi svoje kámošky a kámoše." blýskla po mně zářivým úsměvem.

"Fajn, tak díky za pozvání."

Meghan rozposílala pozvánky s adresou přes Facebook. Vzala jsem si na sebe džíny a k tomu bílo modré tílko. Šla jsem do koupelny a nanesla nějakou tu řasenku a slabé modré stíny. Normálně se namaluju, protože to neumím a ani se mi to nelíbí, jen u někoho, třeba u Meghan, té to fakt sluší.

Nevěřím, že se mi to povedlo, ale přemluvila jsem bratra, aby mně a mé kámošky - Lucy a Natalie, odvezl. Už jsme s kámoškami vystupovaly z auta, když se bratr ozval. "Hlavně se mi neopij, sestřičko." zabouchla jsem dveře a rázně vykročila k Meghaninu domu. Byla to veliká žlutá budova u konce ulice a naproti domu byl les. Z domu se ozývala hlasitá hudba. "Jo to bude ono." usmála se Lucy.

Když jsme přišly, Meghan nás obdařila objetím už na prahu domu. Poté jsem si sedla na gauč v obývacím pokoji, kamarádky šly pro něco k pití a já osaměla. Sledovala jsem tančící spolužáky a další lidi, co jsem nikdy v životě neviděla. Když v tom si ke mně přisedl spolužák.

"Ahoj, Lin."

"Ahoj Dave." Dave byl tak trošku cvok. Na svůj věk byl malý, ale blonďaté vlasy a modré oči z něj dělali nejfajnovějšího kluka třídy. Byla s ním vždycky veliká sranda, a tak mi jeho přítomnost nevadila. Alespoň se zabavím, než se vrátí Lucy a Natalie, které stejně nejspíš zabředly do nějakého strašně důležitého rozhovoru, který se točil jen kolem neznámých kluků.

"Nejdeš tancovat?" zvedl se z gauče a předvedl mi, jak by - podle něho - měl vypadat tanec.

"Ne, díky." ráda bych, ale pořád jsem nemohla vypustit z hlavy toho kluka, mého nového spolužáka.

Dave to vzdal, ale moc dlouho jsem sama neseděla, místo Dave se totiž posadil Andrew, ten kluk z mého snu. Jako by ho moje myšlenky snad přivolaly nebo co.

"Ahoj, Lindsay." pozdravil mně.

"Ahoj, Andrew." snažila jsem se mluvit co nejvíc lhostejně, chtěla jsem se ho zeptat na tolik otázek. Kdo je? Odkud je? Proč se mi o něm zdálo?

"Říkej mi jen Andy. Každopádně, chtěl bych se tě na něco zeptat."

"Tak prosím." rukou jsem mu naznačila, že se může ptát, na co chce.

"Poslední dobou, neděje se s tebou něco zvláštního? Já nevím, když máchneš rukou," názorně předvedl, "nedějí se divné věci? Nebo nějaké podivné sny? O neznámém místě, lidech a tak?" jak to, k sakru, všechno věděl?! Tedy myslím ten sen! Musím zjistit, co tenhle Andrew je zač, protože jedním jsem si jistá. Není to jen ledajaký kluk, který se přistěhoval z Evropy.

Ahoj,
ano, vím, že ten začátek není žádná sláva, ale věřím, že až se to za pár kapitol rozjede, bídě se vám to líbit... Alespoň doufám :3
Vaše Miti ❤