The Secrets

Accident

Jeremy stál opřený o strom. Měl na sobě černé džíny, tmavě šedé volnější tričko a černou koženou bundu. Vždycky jsem milovala jeho styl. Působil drsně, tajemně a neskutečně přitažlivě.

„Proč jsem tady, Jery?" zeptala jsem se a obrátila oči v sloup.

„Tyler má dneska párty, pojď. Bude to zábava." Vychrlil na mě s nadšením.

„Ale no tak... To říkáš vždycky, a jak to dopadá. Nechci se zase budit s kocovinou" odpověděla jsem otráveně.

„Prosím pojď. Bude to fajn. Věř mi. A zejtra ráno tě zvu na kafe." Snažil se mě Jery přemluvit.

„Dobře, fajn. Půjdu. Ale dlužíš mi Late." Souhlasila jsem s ním a vydali jsme se směrem k Tylerovu domu.

Tyler pocházel z velmi bohaté a vlivné rodiny. Jeho rodina jezdila každý víkend na letní sídlo. Ty někdy zůstal doma a uspořádal podobnou párty.

Přišli jsme kolem půl jedné ráno. Všichni se tam náramně bavili a byli už taky pěkně v náladě. Většinu lidí jsem znala, ale byli tam i takoví, které jsem nikdy předtím neviděla. Mezi nimi byl i Luke. Ten kluk co mi večer psal. Vydala jsem se za ním. Stál u kulečníkového stolu a soustředil se na hru. Byl dost vysoký asi 180 cm. Měl svalnaté ruce a vypracované břišáky. To bylo vidět i skrz upnuté bílé tričko, přes které měl přehozenou černou košili. Jeho vlasy byli v odstínu tmavší blond a měl je lehce vyčesané nahoru. Když se na mě otočil, upoutal mě pohled do jeho ledově modrých očí.

„Ahoj kočko" pozdravil mě.

„Emm... Ahoj" odpověděla jsem ostýchavě.

„Nemusíš se mě bát" řekl Luke a na tváři se mu objevil křivý úsměv. Dost sexy křivý úsměv mimochodem.

„Nebojím se. Jak si přišel na to, že se bojím?" vyštěkla jsem.

„Dobře, dobře. Tak se nebojíš, jen se nezlob prosím."

„Nezlobím se." Uklidnila jsem ho.

„Stephanie!" vykřikla Emily. Otočila jsem.

„Promiň, musím jít" sdělila jsem Lukovi, otočila se a vydala se k Em.

„Ahoj Emily." Pozdravila jsem svou blonďatou kamarádku.

„Nazdar zlato" odpověděla vesele. Zasmála jsem se.

„Kolik už si toho vypila prosím tě?" Zeptala jsem se a znovu se zasmála.

„Ty jo, popravdě ani nevím hele." Řekla a začala se smát.

„Víš co? Jdu se taky pořádně napít." Oznámila jsem Emily a šla jsem směrem přímo k baru. Byla tam spousta všech možných druhu alkoholu. Od frisca až po Tatranský čaj. Dala jsem si pár panáků vodky, dvakrát se napila Tatranského čaje, vyklopila do sebe kelímek piva a s fricem v ruce jsem od baru odešla. Měla jsem chuť se pořádně opít, i když jsem věděla, co mě čeká, až se další den vzbudím. Každé ráno po takové chlastačce si říkám, že už se nikdy nenapiju. Vždycky to poruším. Konec konců jsem teenager. Tohle k dospívání prostě patří a kdo tvrdí, že to není pravda, ten to nikdy nezažil.

Bylo kolem třetí ráno a u Tylera už jsem zbyla jen já, Jeremy, Stacy s Aronem, Emily, Derek, Luke a samozřejmě Tyler. Počkat. Ještě někdo zůstal. Jmenoval se Tom. Byl to vcelku podivín. S nikým se nikdy moc nebavil. Neměl moc kamarádů a myslím, že párkrát byl i terčem šikany. Nebyl vyšší, než 170 cm. Vždy chodil oblékaná v černé barvě a z uší mu neustále visely sluchátka.

Vrátila jsem se do obývacího pokoje. Všimla jsem si, že u krbu stála Em a že ji tam Tom obtěžoval. Byl už taky docela opilý. Křikla jsem na něj, ať ji nechá být. To upoutalo Derekovu pozornost. Vypadal naštvaně. O Emily se snažil už dlouho a nestrpěl, když ji někdo obtěžoval. A že se to stávalo docela často. Kdo by taky nechtěl Emily Winterovou. Byla naprostým ztělesněním dokonalosti. Derek vykročil směrem k nim.

„Hele, co ty si o sobě vůbec myslíš frajere?" vyjel ihned na Toma.

„Já? Spíš ty. Děláš do Emily už týdny a pořád nic." Ohradil se Tom.

„Pořád má ale větší šanci, než máš ty. Než si kdy měl a než kdy budeš mít" zapojila se do hádky Emily.

„Slyšel si ji. Tak ji nech" řekl Derek už značně vytočeně.

„A ty jsi kdo? Nějakej její ochránce? Prosím tě, nech nás být a hleď si svého." Odbil Tom Dereka.

To už ale Derekovi došly nervy a vrhl se na Toma. Začali do sebe jít docela brutálně. Rány, křik a krev. Všechno se to seběhlo tak strašně rychle. Ani jsem nestihla postřehnout, jak se dostali do horního patra. Pořád do sebe bili. Bylo vidět, že Derek má jasně navrch.

„Nechte toho." Křikla najednou Emily.

„Ještě se něco stane a co potom?!"

Kluci ji ignorovali a pokračovali v souboji. Bylo vidět, že Tomovi už docházejí síly. Byli celí od krve. Všude byla krev. Na koberci v obývacím pokoji, na schodech, dokonce i na zdech.

„Tak co, už máš dost?" začal Derek narážet na Toma.

„Tom už nebyl schopen nic moc říct, ale byl nejspíš moc hrdý na to, aby se vzdal, a tak vrazil Derekovi další ránu pěstí.

To Dereka dopálilo. Nebyl zvyklý, že by se mu někdo postavil, vrazil Tomovi ještě jednu. Pustil ho a chtěl ho odstrčit z cesty. Místo toho ho však strčil rovnou dolů ze schodů. Tom křičel, ale už bylo pozdě. Padal ohromnou rychlostí. Bezvládné a zakrvácené tělo Toma Starka dopadlo rovnou pod schody.